Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselého chlapečka Olivera z malého města, který miloval Vánoce. Každý rok spolu s celou rodinou zdobili dům a vytvářeli vlastní ozdoby. Miloval kouzlo Vánoc a to, jak všichni spolu dům a stromek zdobili. Letos však táta hodně pracoval a doma s ozdobami tolik pomoci nemohl.
Maminka a také sestřička Evička se snažily Oliverovi zvednout radost a zdobit spolu s ním, ale nějak nic nezabíralo. Oliver byl nešťastný, ale při procházce narazil na sousedku Mílu, které poctivě pomohl a odnesl jí nákup až domů. I ta byla vždy o Vánocích smutná – právě z toho, že byla sama. Vánoce milovala, ale sama si je pořádně užít nedokázala. Paní sousedka Olivera za pomoc pohostila a vyprávěla mu všelijaké příběhy z jejího dětství. Chlapečkovi se tím kouzelně hned zvedla nálada. Když vtom dostal nápad! A dnes se všichni dozvíme, jaký nápad Oliver dostal.
Chlapeček, inspirovaný příběhy s milou paní sousedkou Mílou, dostal výborný nápad. Jako by se mu nad hlavou rozsvítila malá žárovečka. Když mu se zdobením nemůže pomoci táta, zavolá k nim na pomoc paní sousedku Mílu. Vždyť i tak je pořád sama, pomyslel si chlapeček. S jejími příběhy totiž pochopil, že měla krásné Vánoce, ale už dlouho je sama a málo se směje. A jelikož je sama, tak Vánoce neslaví. Chlapeček dostal nápad, že to změní. Samozřejmě se souhlasem jeho rodičů naplánovali příjemný den plný zdobení, pojídání cukroví a zpívání koled.
Jak den ubíhal, Oliverův dům se rozzářil radostí a chlapeček už nebyl vůbec smutný. Byl rád, že paní sousedka Míla už nebyla sama a konečně se smála a radovala z Vánoc. Dokonce i táta přišel dříve z práce a ke všem se přidal. Oliver měl ohromnou radost. Evička, táta, maminka i Oliver spolu právě vyráběli vánoční papírovou síť, zatímco paní Míla pekla své vyhlášené, chutné linecké cukroví a přitom jim vyprávěla příběhy o minulých Vánocích a v očích jí zářila nostalgie. Krb jen v pozadí krásně praskal.
Jednoduchý akt pozvání změnil Oliverovi a jeho rodině celé prázdniny. Zjistili, že skutečná podstata Vánoc nespočívá jen ve výzdobě nebo velkolepých slavnostech, ale právě i v teple sounáležitosti a radosti z darování. Byli rádi, že paní sousedce mohli takto zlepšit náladu. Dokonce paní Mílu pozvali i k štědrovečernímu stolu. Vždyť přece nikdo by na Vánoce neměl sedět sám. A všechno nakonec dobře dopadlo.
Domek zářil krásou ozdob, paní sousedka už nebyla sama a tatínkovi se podařilo vyjednat více volna v práci. Oliver byl šťastný.
A když město pokračovalo v oslavách a všude na ulici jste slyšeli vánoční koledy, smích či radost z dárků, Oliverův akt laskavosti se stal příběhem, který všem připomíná, že skutečný duch Vánoc je o sdílení lásky, radosti a dobré vůle se všemi.
