Bohatý baron se vychloubal svým přátelům krásou nového panství a přitom nestydatě lhal. Mimo jiné vyprávěl, že v jeho zahradě je taková ozvěna, jaká není nikde jinde na celém světě.
Zanedlouho k němu přišlo několik pánů a dam, aby si poslechli zázračnou ozvěnu.
Baron si zavolal zahradníka.
„Poslouchej, Jakube,“ povídal, „určitě dovedeš vzadu na zahradě napodobit ozvěnu, nebo ne?“
„Zajisté milosti! To je přece hračka!“
„Zkusme to tedy. Co odpovíš, když zavolám: „Hej, Jakube, jsi tam?“
„Inu, řeknu: Hej, Jakube, jsi tam.“
„Výborně!“ zaradoval se baron.
Baron si zavolal zahradníka.
„Poslouchej, Jakube,“ povídal, „určitě dovedeš vzadu na zahradě napodobit ozvěnu, nebo ne?“
„Zajisté milosti! To je přece hračka!“
„Zkusme to tedy. Co odpovíš, když zavolám: „Hej, Jakube, jsi tam?“
„Inu, řeknu: Hej, Jakube, jsi tam.“
„Výborně!“ zaradoval se baron.
Potom se vrátil k hostům a pravil: „Hleďte, pánové a dámy! Určitě jste neslyšeli doteď ozvěny, která by opakovala celou větu!“
Hosty zavedl do zahrady, dal za křovím skrytému Jakubovi znamení a zvolal z plna hrdla: „Hej, Jakube, jsi tam?“ A Jakub odpověděl: „Již přes hodinu, milosti!“
Zdroj: Světem žertovných pohádek, vybral a upravil F. J. Andrlík, učitel. Ilustroval Karel Vítek, 1926, E. Weinfurter, Praha II, ISBN Neuvedeno.
