Tomášův bláznivý sen

Byl jednou jeden chlapec jménem Tomáš. Byl to velký zvědavec a rád se učil nové věci. Jednoho večera si lehl do postele a četl si knížku o vesmíru. Zajímalo ho, jaké by to bylo navštívit nějakou vzdálenou planetu a poznat jiné bytosti. 

Když dočetl poslední stránku, zavřel knížku a zhasl světlo. Přikryl se až po bradu, otočil se na bok a zavřel oči. Přemýšlel nad tím, jestli někde ve vesmíru je planeta, kde také žijí lidé a jestli jsou stejní jako my, nebo vypadají jinak. 

Za chvíli usnul a začal se mu zdát sen. V tom snu se ocitl na cizí planetě. Byla to krásná planeta plná zeleně a barev. Přestože byl uprostřed města, bylo všude kolem něj spousta stromů, na kterých rostl jemu neznámý druh ovoce. Kolem byli lidem podobní tvorové s tykadly na hlavách. Měli různé barvy kůže a mluvili zvláštním jazykem. Občas si některý z nich utrhl ovoce ze stromu a zase pokračoval v chůzi. Tomáš se cítil trochu zmatený, ale byl také hodně zvědavý. 

Začal se procházet po městě, které bylo plné stromů a květin. Stromy měly různé tvary a velikosti a některé dokonce měly květy, které svítily. Květiny voněly nádherně a měly různé barvy a vzory. Tomáš si myslel, že je to nejkrásnější místo na světě. 

Najednou si ho všiml jeden z tykadlovitých tvorů. Byl to malý chlapec, stejný jako Tomáš, jen měl modrou kůži, žluté oči a na hlavě malá tykadla. Přiběhl k Tomášovi a usmál se na něj.

„Ahoj, já jsem Liko,“ řekl chlapec svým jazykem. Tomáš mu nerozuměl ani slovo, ale usmál se taky. Řekl si, že se mu nejspíš neznámý představil, a tak odpověděl. „Ahoj, já jsem Tomáš,“ řekl Tomáš česky. 

Liko naklonil hlavu na stranu, zamrkal a zatřásl tykadlem. „Tomáš? To je hezké jméno,“ řekl Liko. Tomáš byl překvapený, že Liko rozumí česky. „Jak to, že mi rozumíš?“ zeptal se Tomáš. Liko se rozesmál. 

„Já rozumím všem jazykům,“ odpověděl. „Je to díky mému tykadlu. Mám speciální tykadlo, které mi umožňuje povídat si s kýmkoli. Teď si s tebou můžu povídat tvým jazykem.“ „To je úžasné,“ řekl Tomáš s obdivem. „To by se mi občas hodilo i u nás na Zemi.“ 

Potom se Liko rozzářil. „Chceš vidět moje město?“ zeptal se Liko nadšeně. „Ano, moc rád,“ odpověděl Tomáš s radostí. A tak Liko ukázal Tomášovi, aby šel za ním a společně se vydali ulicí. Liko ukázal Tomášovi všechny zajímavé věci, které tam byly. Ukázal mu velkou fontánu, která stříkala duhovou vodu. Ukázal mu obrovskou knihovnu, kde byly knihy o všem možném. Ukázal mu zábavní park, kde byly různé atrakce a hry. Tomáš dokonce ochutnal i ono neznámé ovoce ze stromu. Bylo sladké, šťavnaté a chutnalo trochu jako ananas. Tomáš byl nadšený ze všeho, co viděl. Liko mu vysvětloval, jak fungují různé věci a co znamenají slova, která viděli napsaná na obchodech a na plakátech. Během jejich procházky se smáli a povídali si jako dva nejlepší kamarádi. 

Ale pak se něco stalo. Tomáš ucítil, jak s ním někdo třese. „Tomáši, probuď se,“ slyšel hlas své maminky. Tomáš otevřel oči a uviděl maminku, jak stojí nad ním a usmívá se. „Už je ráno, musíš jít do školy,“ řekla mu a odešla do kuchyně chystat snídani. 

Tomáš si uvědomil, že to byl jen sen. Sice by byl nejraději ještě s Likem na té krásné planetě, ale věděl, že musí do školy a že ho čeká další skvělý den s kamarády. A večer? Večer zase půjde do své měkké postele a kdo ví… Třeba se mu bude znovu zdát o Likovi. Dobrou noc.