Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
Daleko odtud v indiánské zemi žila jedna holčička. Měla dlouhé černé havraní vlasy, vždycky spletené do dvou dlouhatánských copů. Nosila na hlavě pestrobarevnou čelenku, ve které měla zapíchnuté peří. Jmenovala se Inčučuna. Její maminka i tatínek byli taky indiáni a žili ve vysokých stanech.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde podzim, často venku fouká. Vítr se snaží pomoct stromkům, aby z nich spadlo co nejvíce listí. A tak fouká a fouká do všech stran. Takový vítr je nejlepší na pouštění draků. Proto se i v jednom malém městečku děti domluvily, že si uspořádají drakiádu. Všechny děti měly přijít po škole na velkou louku, kde budou pouštět své draky. To ale ještě nevěděly, kdo za nimi na louku přijde.
Pokračovat ve čtení →
Člověk ani nemusí chodit hluboka do lesa, aby potkal místa, kde žijí pohádkové bytosti, kde se dějí kouzla a zázraky a kde se v kapradí ukrývají domečky lesních skřítků. V jednom takovém žil skřítek Kapradíček.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden rybníček, ve kterém žilo společenství žabiček. Říkaly si Kuňkalky. Tvořily si krásné žabí městečko, kde bylo čisto, dostatek potravy a žily si tam ve svém žabím míru a poklidu. Ale nemělo to trvat napořád.
Pokračovat ve čtení →
Když nastane podzim, sluníčko začíná dříve zapadat, na nebi se častěji sbíhá více mraků a mnohdy nastává období dešťů. Někdy prší chvíli, ale někdy i celé týdny. Jednou takový nečas nastal i v naší vesnici. Foukal velký vítr a mraky se shromáždily blízko k sobě. Byla z toho pořádná bouřka. Ale i když bouřka přestala, pršelo dál.
Pokračovat ve čtení →
Kudrlinka z naší pohádky byla malá a opravdu hodně zakroucená. A byla trochu smutná. Vyrostla totiž na hlavě jedné malé holčičky. Holčička se o ni moc pěkně starala, jenže vyrostla na dětské hlavě jen jedna jediná. Byla úplně sama kudrnatá na hlavě plné rovných vlásků. Kudrlinku moc mrzelo, že si nemá s kým povídat.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil. Muž měl z toho radost, a tak zasadil další a pak další. Po nějaké době už bylo na místě tolik stromů, že z nich vyrostl menší lesík. Začala se tam ubytovávat zvířátka. Například ptáčci, veverky a jezevci. Všichni lidé z města byli rádi, že mají blízko města takový krásný kus přírody. A moc rádi do lesa chodili. Jednou ale o les málem zvířátka přišla.
Pokračovat ve čtení →
Jednou se na trávě před domem sešlo pět hopíků a předháněly se, který z nich dokáže vyskočit nejvýš. „Dobře se dívejte, hoši,“ povídá malý zelený hopík. „Já vyskočím nejvýš!“
Pokračovat ve čtení →
Mnoho dětí ještě před samotným uložením do postele potřebuje trochu zpomalit. A právě na to je skvělá Usínací knížka, která je velmi jemně a mile zklidní. Obsahuje básničky, které navodí klidnou a bezpečnou atmosféru, zároveň ale dětem připomene i činnosti, které ještě před cestou do říše snů musí stihnout.
Pokračovat ve čtení →
V září začíná hodně dětí chodit do školky. Pro mnohé z nich je to něco nového. Jsou tam noví kamarádi, nové dospělé paní učitelky, nové hry, nová jídla i nová pravidla. Do jedné takové školky začal chodit i Vojta. Neposedný kluk, který pořád něco vymýšlel a nechtělo se mu moc poslouchat. Hned jak přišel první den do školky, viděla paní učitelka na jeho šibalských očích, že to bude raubíř. Byl to hodný kluk, ale nevydržel stát na jednom místě a příkazy učitelky jako by neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
V minulosti byli draci často ochránci lidí. Milovali je a žili s nimi v míru. Bohužel postupem času se veškerá láska vytratila, protože na sebe lidé začali být zlí, a to se drakům nelíbilo. Tak se lidem ztratili z očí, ti na draky zapomněli, a bylo to.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed obrovského moře plula loď. Plachty měla natažené a vlajka jí vlála po větru. Na té lodi žil pirát Viktor. Měl dlouhé vlasy, přes oko černou pásku a na obličeji šedivé vousy. Brouzdal si to mořem křížem krážem. S jinými mořeplavci se nebavil. Byl to samotář. Nechtěl mít přátele ani žádné kamarády. Byl to takový pořád zamračený pirát. Měl rád, když mohl být sám na své lodi a zdolávat všechny vlny, které mu moře nachystalo. Nic víc nepotřeboval. Jednou se ale stalo něco nečekaného, co piráta Viktora změnilo.
Pokračovat ve čtení →
Představte si, jak by se vám žilo, kdybyste si svůj domeček pořád nosili na zádech. Kdykoliv by začalo kapat nebo byste se cítili unavení, mohli byste se prostě schovat, přečkat déšť nebo si vydechnout. A přesně takový domeček měla na zádech Zorka, roztomilá šnečí holka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom stařičkém stavení nedaleko úzké cestičky a krásné studny, žila chudá vdova a s ní i dvě dívky – dcery. Jedna z nich byla ošklivá a líná. Zato ta druhá byla její přesný opak. Jmenovala se Maruška. Byla tuze pilná a také krásná. I přesto měla vdova radši tu ošklivou a línou. Byla to totiž její vlastní dcera.
Pokračovat ve čtení →