Josef Šmíd

U našeho lesíka
starý ježek naříká.
Ztratil prý tam nové boty,
Když šel včera do roboty.

Nenaříkej, ježku náš,
mezi námi boty máš.
Ať je to ten nebo ten,
vypíchej ho z kola ven!

Prší, prší jalovec,
pásli jsme tam pět ovec
a čestého berana
se zlatýma rohama.

Kdo ty rohy najde,
padesát mil zajde.
Ať je to ten nebo ten,
musí z kola ven.

Běžel zajíc vedle plotu,
roztrh‘ si tam celou botu,
liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.

Co ty se máš posmívati,
když neumíš zašívati?
Cinky, linky do pustinky,
cinky, linky a z pustinky ven!

Povídala straka vráně,
že má doma zlaté sáně,
že ji sveze na drobeček,
z doliny až na kopeček.

A ty hochu, nebuď líný,
rozběhni se do doliny.
Dej vráně drob,
a na sáně hop!

Hrály dudy u pobudy,
na bubínek: bum, bum, bum,
na housličky: tydli dum!
Basa bručí: ryc, ryc, ryc,
jdi ty z kola pryč!

Padla lžička do hrčníčka,
udělala cvrňk!

Na koho to slovo padne,
ten udělá frňk!