V daleké Africké zemi, kde zvířata žijí volně v přírodě, se odehrál příběh, který ti budu vyprávět. Je to příběh o přátelství a o odvaze.
Tehdy bylo v Africe krásné teplé odpoledne. Sluníčko svítilo a široko daleko nebyl ani jeden mráček. Vítr jemně pofukoval a pod stromy odpočívala skupina slonů. Většina jich bylo dospělých, ale pobíhalo mezi nimi i pár slůňat. Jedno bylo obzvlášť zvědavé a často odbíhávalo od skupiny. Chvíli ho zajímal motýl poletující kolem a pak zase ještěrky, co se vyhřívaly na teplých kamenech. Malé slůně se pořád někde motalo a hrálo si. A přitom si vůbec nevšimlo, že v nedaleké trávě číhá velký lev.
Když už bylo slůně dostatečně daleko od svého stáda dospělých slonů, lev se pomalu v trávě přiblížil. Pořád číhal a čekal, až bude slůně co nejdál od své skupiny. Až bude samo a bude vypadat bezbraně. Pak si na něj lev chtěl troufnout. Když se slůně snažilo utrhnout kytičku svým chobotem a nedávalo pozor, lev už vyšel z trávy a pomalu se plížil k malému slonovi. Ten byl zabraný do své hry a vůbec netušil, jaké nebezpečí se k němu blíží.
V tu chvíli si toho všiml jeden dospělý slon. „Honem, rychle! Ke slůněti se blíží lev. Vidíte? Tam za trávou. Musíme mu pomoci!“ Všichni sloni se podívali na hrající a nic netušící mládě. Když viděli kousek od něj lva, neváhali a rychle spěchali na pomoc. Všichni dospělí sloni se rozestoupili kolem slůněte do kruhu. Zády k němu a čelem ke lvu. Malý slon nešel ani vidět. Sloni nebojácně stáli kolem svého maličkého. Byli pevní a odvážní, i když věděli, že lev má taky velkou sílu. Stáli tam a ani se nehnuli. Beze strachu a s odvahou chránili své mládě ze stáda.
Lev pomalu obcházel slony kolem dokola. Věděl, že se k malému slůněti nedostane. Snažil se ještě nahnat hrůzu svým řevem, ale sloni se nevylekali. Bylo jich víc a drželi při sobě. A v tom byla jejich síla. Nepotřebovali drápy ani zuby a ani řev jako lev. Stačilo, že měli převahu a drželi spolu. Lev cítil, že prohrál. Když viděl odvahu slonů a jejich lásku k malému slůněti, neodvážil se nic udělat. Stáhl ocas mezi nohy a poraženě odešel. Sloni vyhráli. Když viděli, jak lev odchází, oddechli si.
Věděli, že jsou v nebezpečí. Ale jejich láska, přátelství a odvaha byli větší než cokoliv jiného. Malé slůně děkovalo všem, co ho chránili. Taky slíbilo, že už bude dávat větší pozor a držet se blíže svého stáda. Vědělo, že jedině uprostřed něj je v bezpečí.
Sloni jsou pro nás příkladem. I když se neumí rvát a ani nemají drápy, dokáží projevit obrovskou odvahu. Umí se podpořit a jsou chytří. Ví, že i bez nějakého útoku, umí zvítězit.
