Jak se jablíčko chtělo stát hruškou

V jednom sadu vyrostla krásná jabloň a rodila krásná, červená jablíčka. Hospodář ji měl moc rád, protože jablíčka byla zdravá, chutná a šťavnatá, nejlepší z celého sadu.

I tenhle rok vypadala jabloň krásně. Na jaře vykvetla množstvím krásných květů, které později přerostly v malinká, zelená jablíčka, která se zvětšovala a a zvětšovala. Vyhřívala se na sluníčku a nechala se barvit do červena. Měla se moc dobře a těšila se, až budou zralá.

Bylo ale mezi nimi jedno jablíčko, které se vůbec netěšilo. Nelíbila se mu červená barva. Nelíbilo se mu, že má uvnitř pecky. A hlavně se mu nelíbilo, že je kulaté.

Kdyby tak mohlo být hruškou! Mělo by krásnou, žlutou barvu, bylo by krásně zakřivené a dobře by chutnalo.

A tak se rozhodlo s tím něco dělat. Pokaždé, když vyšlo sluníčko, se schovalo pod listy, aby nezrálo.

Když přišlo září, všechna ostatní jablíčka byla velká a červená. Přišel hospodář a začal trhat jedno jablíčko za druhým, spokojeně si u toho pobrukoval a jablíčka opatrně pokládal do bedýnky. Když byla plná, přinesl druhou, potom třetí a čtvrtou, dokonce pět jich potřeboval! Všechna jablka už byla sklizena, jenom to jedno, malé a bleďoučké pořád viselo na stromě.

„Co s tebou?“ poškrábal se hospodář na hlavě, „ještě chvíli tě tady nechám, snad dozraješ.“

Ale jablíčko nechtělo dozrávat. Chtělo být hruškou. Dál se schovávalo pod listím, které pomalu žloutlo a šedlo, a odmítalo vylézt ven.

Jednoho dne hospodář sklidil hrušky a postavil je v bedýnkách pod jabloň. Poslední jablíčko se zaradovalo.

„Hruštičky, sestřičky!“ volalo na ně, „vypadám jako vy?“

Všechny hrušky se podívaly nahoru, odkud se ozýval hlas, a když jablíčko uviděly, začaly se smát.

„Ty nikdy nebudeš hruška! Jsi jablíčko! A teď taky pěkně ošklivé! Proč ses schovávalo?“

Tehdy jablíčko pochopilo, že udělalo chybu, ale bylo už pozdě. Byl podzim.

Tehdy šel kolem chlapeček. Rozhlížel se po zemi, hledal nějaké zapomenuté jablíčko. Když ho jablíčko uvidělo, zaradovalo se. Utrhlo se a spadlo na zem. Chlapeček je radostně vzal do ruky, očistil a s chutí se do něho zakousl. A jablíčko pochopilo, že být jablíčkem je vlastně moc hezké.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *