Botky pro žabku

Byla jednou jedna žabka. Jmenovala se Parádilka. Ona se tuze ráda parádila. Než vyšla ven ze své tůňky, musela mít krásně zelený šat a nějaký krásně blýskavý šperk. Žabák s žábou neměli radost, že se jejich dcerka takhle fintí, ale nic proti tomu nezmohli. Parádilka byla tak zahleděná do sebe a své krásy, že si nevšimla, jak jsou z ní její rodiče nešťastní.

Parádilka byla v tomto velice podobná své tetě Krasomilce. Ta se parádila, parádila, ale na své zdraví nedbala. Jednoho dne na ní přišla těžká nemoc a trvalo jí hodně dlouho, než se z ní dostala. Před nemocí to byla krásná hubená zelená žabka, po ní, jako mávnutím kouzelného proutku, se z ní stala ošklivá hnědá ropucha se stroupky. Krasomilka plakala a litovala svého neštěstí. Ovšem ještě více litovala toho, že se musí dívat na to, jak v jejích šlépějích kráčí Parádilka, a tak se rozhodla, že jí pořídí kouzelné botky.

Krasomilka šla do obchodu a prodavači Vodílkovi řekla, co chce. Vodílek jí na to odvětil: „Krasomilko, mám tu jedny takové, které dokáží udělat, aby se již Parádilka tak neparádila.“ Krasomilka botky koupila a věnovala Parádilce. Malá žabka, když je viděla, byla nadšená, od té doby se již neparádila a radostně skáče ještě teď, jako malá krásná zelená žabka u lesní tůňky.

V čem bylo kouzlo botek? Pochopitelně v tom, že jedině ony mohly před zrcadlem malé žabce povědět, že svým paráděním na sebe upozorňovala dravce, kteří by jí chtěli ublížit.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *