O zatoulané hvězdičce

Když se v noci podíváme na oblohu, vidíme krásně blikající světýlka. Nejsou to však obyčejná světýlka, vysoko na obloze nad námi se totiž rozprostírá moře plné hvězd. Právě tato blikající světýlka jsou krásné hvězdy, které nás z vesmíru sledují.

A takhle ve vesmíru žila i jedna malá krásná hvězdička Izárka. Malá hvězdička Izárka se však vydala na výlet. Chtěla objevit jiné krásy vesmíru a najít přátele. Jednoho dne se Izárka odpojila od svého domova, kde vesele svítila a rostla, a vydala se prozkoumat blízké souhvězdí. Chtěla si najít kamarády, jiné hvězdičky. Cítila se totiž velmi osamělá. Souhvězdí sice vypadalo blízko, ale věru tedy vůbec nebylo. Hvězdička napřela síly a vesele cestovala vesmírem – jako loď plující po velkém oceánu.

Jak tak hvězdička letěla vesmírem, nemohla se vynadívat na tu krásu, kterou viděla. Všude samé krásné zářící hvězdy či planety. Věděla, že je od svého domova už daleko, ale nevadilo jí to, byla připravena zažít něco nového. Jak tak letěla krásným velkým vesmírem, stále byla blíže a blíže k souhvězdí. Síly jí už docházely a plamínek pomalu slábl, tak se Izárka rozhodla, že si odpočine u jedné planety, kterou viděla daleko pod sebou.

„Wow! To je ale krásná planeta!“ řekla si Izárka. Zatímco dočerpávala síly, promluvila na krásnou planetu, která byla pod ní. Byla sice daleko, ale Izárka věřila, že svou kouzelnou hvězdičkovou silou dokáže, aby ji paní planetka slyšela.

„Ahoj, já jsem Izárka,“ promluvila malá hvězda. Zeleno-modrá krásná planeta se začala vesele točit kolem malé hvězdičky nadšením.

„Já jsem Země, děkuji, že jsi se na mě přišla podívat, konečně s tvojí pomocí můžu růst!“ promluvila planetka. Hvězdička se mile usmála a z dálky sledovala, jak malá planetka kolem ní vesele krouží.

„Budeme kamarádky?“ připojila se další, červená planetka. Izárka samou radostí začala zářit jako nikdy předtím.

„Ano!“ řekla vesele hvězdička a sledovala, jak se k ní připojují i noví kamarádi. Tolik kamarádů nikdy neměla! Tolik krásných planet se s ní přišlo přivítat. Planetky kolem ní krásně tancovaly a stále ji chválily, jak krásně svítí a jak je to hřeje u srdíčka na jejich planetách. Hvězdička a planety se staly nerozlučnými kamarády. Každý den spolu sledovaly daleké hvězdy či divy, které se ve vesmíru děly.

„Musíme jí dát ale jiné jméno,“ promluvila jednoho dne další nová planeta.

„Slunce! Budeme ti říkat Slunce!“ vykřikla vesele zeleno-modrá planetka Země. Krásná Izárka byla svým novým jménem nadšená a rozhodla se, že nepotřebuje hledat nové hvězdy, protože své kamarády, planetky, už našla a byla rozhodnuta jim věrně svítit na věky věků. A planety byly rozhodnuty radostí kolem ní vesele tancovat. A právě takto vznikla Sluneční soustava.