O sněhulákovi

3 min. čtení

Tak jsme se dočkali a přišlo to ráno, kdy nemusíme jít do školy. Žádné domácí úkoly, jen čas trávený přípravami na Vánoce. Pečení, úklid a zdobení našeho domu je povinností každé domácnosti. Nicméně jednu věc děláme nejraději. Stavění sněhuláka. Ráno otevřeme svá očka, dáme si rychlou snídani a hurá ven do sněhu.

Pohádka o sněhulákovi, kterého děti postavily před Vánocemi.
O sněhulákovi, zdroj obrázku: depositphotos.com

Celý rok čekáme jen na to, kdy se zelená travička schová pod hedvábné vrstvy bílé peřiny a my si budeme moci konečně postavit sněhuláka.

Hezky si s další sestrou a bratrem rozdělíme úkoly, kdo připraví jakou část. Nejprve největší koule. U té musí být vždy alespoň dva, aby ji zvládli kutálet.

Menší, to je břicho, které za pomoci tatínka položíme rovnou doprostřed.

No a nakonec zůstane hlava, která jde úplně navrch.

Maminka přinese z kuchyně dlouhou mrkev. Zapíchneme ji do nejmenší koule a tam pěkně poslouží jako nos.

Starý děravý hrnec také nesmí chybět jako čepice, kterou si náš příští kamarád zakryje uši před silným mrazem

Dědeček přinese uhlí, ať si sněhulák může zapnout svůj sněhový kabát, aby ho neofoukl vítr.

Babička ušila krásnou barevnou šálu, aby nám sněhulák neprochladl. Tenké větvičky, které jsme natrhali v naší zahradě, jsme připevnili do střední koule, aby nám posloužily jako sněhulákovy ruce.

Jak si ho tak prohlížím, letos se nám věru povedl. A zdá se mi, že je i o něco větší než loni. Jenže přišlo pěkné počasí a hned druhý den nám sněhulák ze dvora zmizel. Zůstala po něm jen mrkev, hrnec, uhlí a šála. Byla jsem z toho moc smutná, protože jsem se s ním nestačila ani rozloučit.

Letos mi táta slíbil, že když budu poslouchat, sněhulák bude šťastný a zůstane déle.

Celý rok jsem se snažila být hodná. Uklidila jsem si po sobě hračky, do školky si chystala své úkoly, pomáhala mamince v kuchyni. Večer jsem si sama i zoubky myla. A tak to bylo i dnes. Po večeři jsem si umyla zoubky a máma mi přečetla vánoční pohádku na dobrou noc. Zavřela jsem oči a snila o skotačících sněhových skřítcích, kteří z nebe prášili peřiny, z nichž na zem padal měkoučký sníh.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Hned jsem se postavila a utíkala jsem k oknu. Zavýskala jsem radostí. Sněhulák tam stál v celé parádě.

4.2/5 - (75 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..