Lesní včely a med

8 min. čtení

 O tom, jak žabky, na návštěvě u kamarádů v lese, mlsaly med.

Druhý den ráno, když se všichni sešli po snídani u jeskyňky pod smrkem, odpočatí a opět plni sil, domluvili se, že půjdou na návštěvu k zajíčkovi Michalovi, aby jim mohli přátelé ukázat, jak se jim povedlo zajíčkovi zbudovat nový pelíšek.

Vítek vzal do baťůžku zase něco zásob, pro žabky opět hlavně vodu a několik komářích larev, zabalených do březového listu. Pro ně samé nemusel brát na jídlo nic, protože na pasece krásně dozrávaly jahody a u lesa maliny a také zajíček měl nějaké zásoby ve spižírně a těšil se, že je bude moci pohostit. Už také přilétly straky i datel Franta a tak byla celá skupinka opět pohromadě a Vítek vyhlásil nástup na výlet a odchod.

Dneska šli volně a Vítek s kamarády opět žabkám ukazoval zajímavosti okolo, kde chodí na houby, kam chodívá zajíček na voňavou trávu a kde mají v lese hnízdo lesní včely. „Ty nám každý rok na podzim dají vždycky kousek plástve s medem, ten my si rozpustíme a „stočíme“ na sluníčku do hrníčku a máme jej pak na celou zimu na slazení čaje a nebo když se nachladíme, tak „na užívání“, pochlubil se Vítek žabkám. Ty ale nevěděly ani jak med vypadá, ani jak chutná, a tak Vítka napadlo, že když půjdou okolo, poprosí veverku Andulu a ta od včelek pár kapek medu na ochutnání žabkám přinese.

Zabočili tedy ke starému dubu, ve kterém měly včelky hnízdo. Bzučelo to tam, byly zrovna v pilné práci, neboť už sluníčko svítilo, stromy i květy na pasece kvetly, a tak měly včelky napilno, aby sklidili co největší množství pylu, ze kterého pak druhé, co byly v úlu, zpracovávaly med.

„Andulo, prosím tě, opatrně, abys je moc nevyplašila,“ povídá Vítek.

Veverka Andula vyběhla po dubu na větev pod hnízdem a lehce zaklepala na kmen stromu. „Bz, bz, bz, zesílil bzukot včelek a jedna strážkyně u vchodu, už, už málem vyhlásila poplach, když si však všimla, že to je jenom jejich známá veverka. „Bz, bz, copak chceš Andulo?“, zeptala se jí a když ta jí pověděla, že žabky neznají co to je med a že jsou u nich na návštěvě a oni by jim ho chtěli dát ochutnat, ochotně slíbila, že to zařídí a tu trochu na ochutnání přinese. Ztratila se v tom rojení a za chvíli už tu byla s několika pomocnicemi a s pár okénky plástve, v nichž byly perlivé kapky čerstvého voňavého medu.

„Moc vám děkujeme,“ poděkovala Andula a opatrně slezla ze stromu s dárkem od včeliček.

Vítek pak pěkně ostrouhal větvičku a její pomocí na čistý dubový list, jako na misku, vyšťáral kapičky medu, až z nich na něm byly dvě malé medové loužičky, pro každou žabku jedna. Žabky zvědavě koukaly a už se jim úplně sbíhaly sliny, když viděly tu krásu a k tomu jim ještě med připomínal perlivé kapky rosy, které ony tak milují.

A tak, když Vítek med nachystal a řekl jim, ať si každá vylíže svoji kapičku, vůbec se nenechaly pobízet a hned se do medu pustily. To bylo mlaskání, jak jim med chutnal, a už ho měly snězený, ale stále olizovaly lístek, který byl od medu stále sladký jako lízátko. „No to byla dobrota,“ chválily si obě a měly zase o jeden velký zážitek víc. Tak jim dal Vítek ještě olízat kolíček, kterým jim med z plástve vybíral, a žabky ho olizovaly jako cucavý špalek.

„Tak já vám slibuju,“ povídá Vítek, „že než půjdete domů, tak vám do misky z vydlabaného kaštanu dáme s sebou trochu medu, když vám tak chutná. A až zase k vám půjdeme na návštěvu k rybníku, také vám doneseme.“

„To budete moc hodní, aspoň budeme moci dát také ochutnat našim kamarádům u rybníka, ti by nám to snad ani nevěřili, že tu v lese máte něco tak dobrého.“

A tak pokračovali v cestě. Vítek žabkám vyprávěl, jak včely med „vyrábí“ a že jím potom krmí své malé včeličky, které se narodí včelí královně a než vyrostou, krmí je tím medem. Žabky to těm malým včeličkám skoro záviděly. A tak si pak ještě povídali o všem možném a než se nadáli, byli u meze, v níž měl zajíček svůj pelíšek. Sluníčko se zrovna vyhouplo přes mez a teď krásně svítilo a hřálo rovnou do vstupu pelíšku. Vítek s jezevcem Šmejdou trochu potlačili trávu pod mezí a udělali malý plácek na odpočívání a všichni se tu rozložili k odpočinku.

Zajíček pozval žabky do pelíšku a ukázal jim, jak jej má zařízený. Moc se jim líbil a když jim povyprávěli, jak jej společně budovali, žabky je stále chválily a obdivovaly, jací že jsou to šikovní pracanti.

Pak se všichni usadili, zajíček donesl pohoštění, Vítek vytáhl z baťůžku vodu a jídlo pro návštěvu a všichni společně pojedli. Po jídle donesl každému Vítek, jako zákusek, po jedné jahodě, krásné a voňavé a veliké pomalu jako „ptačí“ třešeň „ptačinka“. Rostly totiž na mezi, kousek od zajíčkova pelíšku, a protože tam bylo hodně sluníčka, byly takové krásné a sladké. Když si odpočali, ukázal jim zajíček ještě okolí svého pelíšku a pochlubil se jim, jak si umí vstup do pelíšku pěkně zamaskovat, že by jej nikdo nenašel.

Odpočatí a spokojení se vydali na zpáteční cestu a žabky byly tak plné dojmů, že už se zase velice těšily, až budou u rybníka o svých zážitcích z lesa vyprávět. Bylo jim smutno z toho, že už zítra se budou muset vydat na zpáteční cestu, ale už se zase těšily, jak budou přátelům doma vyprávět, co všechno v lese zažily a co všechno viděly.

A tak když dorazili všichni spokojeně domů k jeskyňce, žabky se honem vykoupaly, dneska měly pro ně dosti „suchý“ den a pak večer, do pozdní noci, si při měsíčku zase všichni povídali a plánovali, jak opět, příští rok, podniknou Vítek a jeho kamarádi z lesa, výpravu k rybníku. No a když už začínali pomalu únavou usínat, rozešli se do svých domovů, ptáci odlétli do svých hnízd, Vítek s jezevcem a žabkami doprovodili kousek veverku Andulu a zajíčka Michala, pak se vrátili, umyli se a šli všichni spát. Zítra čeká žabky zpáteční cesta a tak si musí na ni také dobře odpočinout.

Než usnuly, ještě si Adélka s Filoménou chvíli povídaly a když si vzpomněly na medovou pochoutku, i při samotné vzpomínce se jim znova sliny sbíhaly. Byl to pro ně takový zážitek, že se jim o té sladké dobrotě i v noci zdálo.

A Vítek usínal a také si vzpomněl, jak žabkám med chutnal a byl velice rád, že jim mohl dopřát tu dobrotu a také ukázat a povědět, kde a jak ta dobrota vzniká. A tak když usínal, zdálo se mu, že mu kolem uší zní včelí bzučení, jemné jako vánek, a než se nadál spal a asi se mu něco pěkného zdálo, proto že se šťastně a spokojeně ze snu usmíval.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..