Před obchodním domem prodávali vánoční stromky. Byl tam i jeden malý, ošklivý, s povislými větvemi. Tento stromek byl smutný, protože se bál, že si ho nikdo nevezme, zůstane trčet před obchodním domem a nikdy nezažije Vánoce v plné slávě, vyzdobený a vyparáděný. Tak to vskutku i vypadalo. Lidé přicházeli a odcházeli, vybírali si pěkné a velké vánoční stromky a on zůstával stále stát, aniž by si ho někdo všiml.
Až ke konci dne přišla k prodejně se stromky mladá žena. „Potřebuji malý stromek, žádnou velkou obludu, chci ho dát svým prarodičům, abych jim udělala pěkné Vánoce. Jen ať není drahý,“ vysvětlovala prodavači a prohlížela si vystavené stromky. Prodavač vycítil příležitost zbavit se ošklivého malého stromku a nabídl ho ženě se slevou. Jé, tu to potěšilo.
A potěšilo to i stromek! Přece jen zažije Vánoce! Žena stromek naložila do auta a odvezla ke svým prarodičům. Tam ho vyložila. Jů, jak byl stromek jen rád, když se z něho staříčci radovali. Neustále si ho prohlíželi a plánovali, jak hezky si ho ozdobí. To se také stalo. Po pár hodinách se z malého nepěkného stromu stal krásný vánoční stromeček s koulemi, ozdobami, salónkami a blikajícími žárovkami. Jediné, co se stromku nelíbilo, byl ten starý hloupý kocour, který se kolem něj pořád motal a snažil se ho svalit na zem.
Byly to krásné Vánoce, staříčci sice neměli moc peněz, nedali si drahé dárky, neměli napečené velké množství cukroví, ale zato byli veselí a vážili si toho, co mají. Po večeři se posadili u stromečku a zpívali krásné vánoční koledy. Obdivovali, jak mají pěkný stromek, a měli z něj radost. Uměli si vážit maličkostí.
Stromeček byl spokojen, splnil totiž to, k čemu byl určen, udělal radost lidem o Vánocích. A stromku zase udělala radost žena, která ho přivezla, a staříčci, kteří ho tak krásně vyzdobili.
