Žirafa Malvína byla už od malička velmi umělecky založená. Když si tak chodila po světě, obdivovala jeho krásy, milovala jeho barvy a obrazy, které malovala nejen příroda, ale také sluníčko.
„Kdybych tak uměla také takhle malovat,“ pomyslela si. „Musím to vyzkoušet,“ rozhodla se a netrpělivě běžela obstarat si obrovský kus papíru a nekonečnou paletu barev.
„No jo, ale co teď? Vyzkouším malovat kopýtkem.“ Začala si máčet kopýtka do barev a ťapkala po obrovském papíru. Obraz byl sice velmi zajímavý, ale nebylo to ono. „Ajajaj, moje kopýtka jsou příliš velká,“ posteskla si. „Jak můžu s tak obrovskými kopýtky malovat detaily přírody okolo mě?“ Ač trochu smutná, rozhodla se nevzdat a pokračovala.
Běžela do nejbližšího obchodu a koupila si štětce. Než přiběhla zpátky domů ke svému papíru, zkusila vzít štětec do kopýtka, jenže jí z kopýtka pořád padal a místo krásných obrazů byly na papíru spíš nepovedené cákance. „Ach jo, co jsem čekala, vždyť jsem přece žirafa, jak by ze mě mohla být malířka,“ běželo jí hlavou ve chvíli, kdy se šla projít, aby alespoň na chvíli na svůj smutek a trápení zapomněla. Z jejích myšlenek ji ale po chvíli vytrhl hluk vycházející z nedalekého domečku.
V tomto domečku bydlela jedna maminka a říkala, že se jí nedaří vymalovat pokoj pro její dceru. Byla na holčičku sama a chtěla jí vymalovat pokojíček její nejoblíbenější barvou. Malvína si okamžitě všimla kýble s hráškově zelenou barvou. Chvilku proto stála opodál a dívala se na maminku. Pokoj už měla zčásti vymalovaný, ale byl příliš vysoký. Maminka nebyla zrovna nejvyšší, nedosáhla ani na horní část stěn a ani na strop. Malvína nerada viděla smutné lidi, a proto ihned běžela, aby ji utěšila. Povídá mamince: „Dobrý den, paní, pročpak jste tak smutná?“ Maminka jí odpověděla: „Ach, Malvíno, snažím se vymalovat své holčičce pokojíček na tuto hráškově zelenou, ale bohužel jsem příliš malá a nedosáhnu až na strop. Nevím, co mám dělat.“ „Ale, maminko, s tím se vůbec netrapte,“ odpověděla jí žirafa. „Ukažte, já vám pomůžu. Vždyť jsem přece vysoká dost.“ Vzala do pusy malířskou štětku a namočila ji do zelené barvy. Horní část stěny ani strop pro ni nebyly žádnou překážkou, žirafa je totiž oproti mamince opravdu obří. Maminka s úžasem pozorovala žirafu Malvínu, jak obratně namáčí štětku do barvy a přejíždí s ní po dětském pokojíčku. Během pár minut bylo vymalováno.
Žirafa byla moc ráda, že mamince pomohla, a s dobrým pocitem a plnou taškou dobrého jídla odcházela spokojeně domů. Za pár dní ale na její dveře zaklepala právě tato maminka, které pomohla s malováním dětského pokojíčku. Nebyla sama, přišla s ní i kamarádka. „Malvínko, prosím, nemohla bys pomoci i mé kamarádce? Potřebovala by také vymalovat nejen pokojíček, ale i ložnici,“ řekla maminka. Malvína jí odpověděla: „Samozřejmě, vždyť to není žádný problém, moc ráda vám pomůžu.“
Mezi lidmi z tohoto městečka se rozkřiklo, jak skvěle umí Malvína malovat pokoje. Časem měla stále více a více zákazníků a naučila se malovat také nejrůznější sluníčka, mráčky a autíčka. Z Malvíny se tak stala ta nejlepší malířka pokojů.
