O kravičce Anežce

Na jednom statku na jihu Čech žila kravička Karla se svými pěti telátky – Maruškou, Cecilkou, Jarmilkou, Alenkou a Anežkou. Když bylo pěkné počasí, trávily celý čas na pastvině. Hospodář jim také postavil krásnou velkou stáj, ve které spaly a odpočívaly, když bylo venku deštivo.

Anežka byla ze všech telátek nejmladší, nejzvídavější a velice aktivní – Anežku nebavilo celé dny vylehávat na pastvině. Věděla, že na statku žijí také další zvířátka. Stále dokola maminku prosila, aby jí něco pověděla o ostatních obyvatelích statku.

Když kráva Karla byla malé telátko, stejně jako teď Anežka, pokopala ji splašená kobyla. To byl důvod, proč byla bojácná, odtažitá, s ostatními zvířátky se kamarádit nechtěla a držela se spolu se svými telátky jen na jejich pastvině nebo ve stáji.

Jednoho slunečného dne ležela celá kraví rodinka na pastvině a maminka svým dětem povídala pohádky. Všechna telátka bedlivě naslouchala, až na Anežku. Ta byla znuděná a žádnou další pohádku už slyšet nechtěla. Chtěla běhat, prozkoumávat a poznávat nové věci. A tak se rozhodla, že prostě půjde. Napřed se vzdálila od rodinky pouze na dohled. Nikdo si toho nevšímal, telátka dál poslouchala pohádku, a tak vyrazila dál – pozdravit další obyvatele statku.

Najednou Anežka uviděla takovou zvláštní chaloupku a okolo chaloupky několik zvláštních tvorečků s křídly. „Kdopak to je? Mají křídla, ale nelétají. Ptáčci to nejsou,“ pomyslela si Anežka a šla přímo za nimi. „Ahoj! Já jsem Anežka a bydlím vedle stáji se svojí maminkou. Maminka dává hospodáři a jeho rodině mléko. Kdo jste vy?“ zakřičela na ně Anežka. Vtom zmínění tvorečkové zpozorněli, podívali se na Anežku a jeden z nich povídá „Ahoj, Anežko! My jsme slepice a bydlíme v kurníku. Já se jmenuji Esmeralda. Toto je můj manžel kohout a máme malá kuřátka. Hospodář o nás pečuje, protože od nás získává pro svou rodinu vajíčka. Pojď se podívat.“ A tak se šla Anežka podívat blíž, prohlédla si tu zvláštní chaloupku, která byla ve skutečnosti kurníkem, a také ji kuřátka provedla po svém výběhu. Od slepic dostala jedno vajíčko na ukázku pro svou rodinku.

Spokojená Anežka šla s úsměvem od ucha k uchu dál. Najednou uviděla takový výběh a v tom výběhu tři zvláštně chlupatá, až kudrnatá, bílá zvířátka. Moc se Anežce líbila, něco tak zajímavého ještě neviděla, a tak se rozhodla se seznámit i s nimi. „Ahoj! Já jsem Anežka a bydlím vedle ve stáji se svojí maminkou. Maminka dává hospodáři a jeho rodině mléko. Kdo jste vy?“ křikla opět Anežka. Kudrnatá zvířátka se na ni koukla a jedno z nich povídá „Nazdar, Anežko, já jsem Žofka a jsem ovce. Tohle jsou má jehňátka. Hospodář díky nám získává spoustu vlny. Pojď se podívat.“ A tak Anežka šla. Nakonec na památku dostala od ovcí kousek vlny.

Nadšená Anežka šla dál a najednou uviděla stáj a v ní dvě velká hnědá zvířata. „Ahoj! Já jsem Anežka a bydlím vedle stáji se svojí maminkou. Maminka dává hospodáři a jeho rodině mléko. Kdo jste vy?“ rozkřikla se. „Těší mě, Anežko, já jsem Jasmína, jsem kobyla a tohle je mé hříbě. Hospodáři pomáháme odvážet dříví z lesa,“ získala Anežka odpověď a opět byla pozvaná, aby si vše prohlédla. Na památku od Jasmíny dostala podkovu pro štěstí.

Začalo se stmívat a Anežka si uvědomila, že musí spěchat domů, aby ji maminka Karla nezačala hledat, a tak přidala do kroku. Když se vracela na pastvinu, viděla, že maminka právě dočítá poslední pohádku a ostatní telátka stále poslouchají. Nikdo si ani nevšiml, že nebyla téměř celé odpoledne doma.

Anežka ten večer usínala nadšená, plná dojmů a nových informací. O svém zážitku dlouhé dny vyprávěla svým sourozencům, kteří byli z jejího vyprávění také nadšení. Společně se jim po nějaké době podařilo přesvědčit maminku, aby se s ostatními obyvateli statku také spřátelila. Od té doby se všechna zvířátka na statku vzájemně kamarádí a pravidelně se navštěvují.