Na malé farmě nedaleko hlubokého lesa žil chlapec se svými rodiči. Jankovi se život na farmě moc líbil. Měl rád všechna zvířátka, která tam chovali. Měli kozičky, kravičky, malá kuřátka i kočičku.
Ale nejvíc měl stejně rád jejich koníka Nika. Kdykoli měl chvíli volno, byl u něj ve stáji a čistil ho nebo se spolu – když bylo hezky – vydávali po okolních loukách.
Jednoho dne se však stalo neštěstí. Otec na cestě za kupci těžce onemocněl a maminka nevěděla, co má dělat. Až do chvíle, kdy do domu vstoupil jeden šikovný lékař, o němž se pěly chvály po celém kraji. Prohlédl muže a řekl: „Jediné, co by ho dokázalo zachránit, je velmi vzácná bylina. Má velké tmavé listy a fialové květy. Neroste však nikde jinde než na louce pod velkým javorovým lesem. Ta je ale sedm hor daleko.“ Maminka posmutněla. Jak se má dostat tak daleko, když má doma nemocného muže a malého syna?
Janek byl také velmi smutný, že lékař nedokázal tatínkovi pomoci. Šel tedy do stáje za svým koníkem, aby si trochu zvedl náladu. Česal Nikovi srst a přemýšlel nahlas: „Proč ta rostlina neroste někde blíž? Táta by byl zase zdravý. Ale jak se dostanu tak daleko?“ Podíval se ven ze stáje a uviděl padat hvězdu. „Přeju si, abych se k té rostlině dostal,“ zašeptal Janek – a tu se stal zázrak.
„Tvé přání se ti splnilo, Janku. Podívej!“ řekl Niko a vyšel ze stáje. Když se rozběhl a začal cválat, najednou se vznesl do vzduchu. „Ty umíš mluvit a létat?“ divil se Janek. „Pojď, musíme pro tu rostlinu pro tvého tatínka. Nevím, jak dlouho mi ten dar hvězda ponechá,“ řekl Niko a chlapec rychle vyskočil na jeho hřbet. Vznášeli se přes tři hory a tři doliny, až v dálce opravdu spatřili louku pod javorovým lesem.
Byla noc a hledat rostlinu bylo velmi těžké. Jediné světlo jim poskytoval měsíc, který tu noc svítil jasně. Nakonec Janek ve vysoké trávě uviděl jedinou rostlinu, která byla přesně taková, jak ji lékař popisoval. „Pospěš si, Janku, musíme se vrátit domů,“ pobídl ho Niko a chlapec rychle rostlinku utrhl. Když se vrátili domů, maminka – celá překvapená, jak se mu podařilo bylinu získat – ji hned dala otci. A tomu bylo už druhý den opravdu mnohem lépe.
Janek nikdy nezapomněl na své dobrodružství s Nikem a doufal, že spolu ještě někdy zažijí další.
