Letní prázdniny byly skoro u konce a malé Katce se to vůbec nelíbilo. Znamenalo to přece brzké vstávání a spoustu učení. Konec koupání v bazénu, nahánění se na kole po ulici od rána do večera. Už jen domácí úkoly a škola. Ještě k tomu musela jít dnes s mámou nakupovat školní potřeby do dalšího ročníku, který ji čekal.
„Škola klepe na dveře, jde se!“ zavolala maminka z chodby. Katka naštvaně sešla dolů a vydaly se do obchodního centra. Potřebovala nové sešity, obaly, tužky, pera i pastelky, ale ona trucovala. Vůbec se jí nechtělo nakupovat.
„Proč musím jít do školy? Vždyť už umím číst a psát!“ řekla naštvaně.
„Aby ses naučila něco nového,“ odvětila maminka, zatímco hledala sešity.
Katka si zkřížila ruce. Ji nic nového nezajímalo – chtěla závodit na kole, ne se učit. Nechtěla nové tužky ani sešity. A tak výběr nechala na maminku a jen u ní trucovala. Vztekle očkem sledovala všelijaké sešity. Na jednom byli dinosauři, na dalším panenky. „Jako pro malé děti,“ pomyslela si nespokojeně. Vždyť ona už přece bude velká druhačka.
Když konečně přišly k pokladně s košíkem plným sešitů, pastelek, per a jiných školních potřeb, Katka se najednou zastavila. Na poličce u pultu ležel nejkrásnější sešit, jaký kdy viděla. Měl na sobě fialové třpytky, žluté hvězdičky a na obalu byla postavička z její oblíbené pohádky – modrý Stitch!
„Mami, podívej, jaký krásný sešit!“ zvolala a chytila ho do ruky.
„Můžu?“ zeptala se Katka a nálada se jí ihned zlepšila.
Máma se zasmála. „Vidíš? I sešity můžou být pěkné. Polož ho prosím na pult.“
Prodavačka za pultem se na Katku usmála a odvětila: „Kolik máš dohromady sešitů? Pomůžeš mi je spočítat, prosím, princezno?“ zeptala se mile.
A tak se Katka pustila do počítání, ale na pultu bylo sešitů hodně.
„Jedna, dva, tři, … počkat, tenhle jsem už počítala. Ještě jednou – jedna, dva, tři, čtyři, … počkat…“ hovořila nesměle holčička.
Katka zčervenala. Sešitů bylo příliš a ona se v počtech ztrácela. Prodavačka mrkla na maminku a pomohla jí s počítáním.
„Tak, a proto chodíme do školy – abychom se učili čísla a pamatovali si je. A z takovýchto krásných sešitů se ti bude učit ještě líp,“ řekla moudře paní prodavačka.
Katka pomalu přikývla. „Asi ano,“ řekla nesměle a usmála se. Uvědomila si, že maminka i paní prodavačka mají pravdu. Přeci jen na té škole něco bude.
„Děkuju za věci do školy – a za ten nejkrásnější sešit!“ řekla Katka mamince, když sedaly do auta.
„Za málo. Uvidíš, ve škole se naučíš nové věci, které potom určitě využiješ. A taky zazáříš se svým krásným novým sešitem!“ mrkla na ni maminka.
Katka si uvědomila, že i když prázdniny končí, ve škole ji čekají nové zážitky i vědomosti. Příště v obchodě spočítá všechno správně a nic se jí nepoplete!
I když prázdniny dětem končí, nová dobrodružství ve škole právě začínají – a těší se na každého, kdo má odvahu naučit se něco nového.
