Na dalekém kontinentu jménem Austrálie žila malá koala, která se jmenovala Ali. Austrálie byla plná podivuhodných, ale krásných tvorů, které nikde jinde nenajdeme. Našli bychom tam klokany poskakující mezi keři, ale i velké pavouky či hady, kteří se vlnili pod listím. A mezi všemi těmito zvířátky žily také koaly – měkoučké, chlupaté a velice, velice ospalé.
Naše malá koala Ali byla však jiná. Na pohled vypadala stejně jako ostatní koaly, ale v srdci kromě spánku měla i hravost. Byla však osamělá. Ráda by poznala i jiné koaly, ale věděla, že ty mají nejraději samotu. Ona taková nebyla – byla veselá a toužila po společnosti. A to opravdu nebylo pro koaly typické. Koaly rády spí nebo se jen tak samotářsky potulují po stromech a vychutnávají eukalyptové listy.
Ač byla Ali osamělá, každý den si vymýšlela nové písničky a bavila se po svém. „Jsi divná!“ bručely si pod vousy ostatní koaly, když z dálky sledovaly její představení na stromech. Lenivě se od ní odsouvaly dál a zacpávaly si uši. Ali z toho byla smutná, ale věřila, že jednou najde někoho, kdo jí porozumí.
Jednoho slunečného rána, když se držela drápky za větev a pohupovala se nahoru a dolů, náhle něco uviděla. Byla to skupinka lidí! „Turisti!“ zvolala radostně Ali. Asi se přišli podívat do lesa a pozorovat zvířata. „To je moje příležitost!“ zajásala. Rozhoupala se ještě víc a začala zpívat z plného hrdla. Ale lidé si jí vůbec nevšímali. Místo toho si fotili ospalé koaly na jiných stromech, které jen tiše žvýkaly listy.
Ali zesmutněla. „Mě si asi nikdo nevšimne,“ řekla smutně malému pavoučkovi, který právě procházel po její větvi. Pavouček se na ni mile usmál a řekl: „Musíš je zaujmout! Možná tě jen nevidí!“
Ali se usmála a vzala si jeho radu k srdci. Zhluboka se nadechla a začala zpívat ještě hlasitěji a houpat se jako nikdy předtím!
„Podívej, mami!“ vykřiklo najednou malé děvčátko s foťákem. „Ta koala zpívá a houpe se!“ řeklo nadšeně. Děvčátko přišlo opatrně blíž a vyfotilo si ji.
A v tu chvíli se začaly dít zázraky! Přiběhli i ostatní lidé ze skupinky a všichni obdivovali její veselé vystoupení. Fotili si ji, tleskali, usmívali se, a dokonce si s ní i pobrukovali melodii.
A neuvěříte! Od toho dne už malá veselá koala Ali nebyla sama. Zprávy o zpívající koale se rozšířily po celé Austrálii jako vítr. Koalu Ali každý den vítali noví a noví obdivovatelé. Smáli se, tleskali, fotili si ji a někteří se k jejímu zpívání i přidávali.
A přestože malá koala Ali nenašla kamarádky mezi ostatními koalami, našla si spoustu nových přátel, kteří ji měli rádi takovou, jaká je. A už ji nikdo nepovažoval za podivnou. Ali pochopila, že i když je jiná a není jako ostatní koaly, právě to ji dělá výjimečnou.
