Byl krásný letní den, ideální pro cákání se v moři nebo hraní si v písku. Děti si hrály v písku se svými formičkami a kyblíčky nebo si hrály s míčem ve vodě. Dospělí četli knížky a užívali si teplé sluneční paprsky. Nad hlavami jim létali veselí rackové a z pláže se ozýval veselý ruch.
Jenže na pláži byl i jeden tvor, který si tento rušný letní den neužíval. Pod pískem se schovával malý krab jménem Riki. Byl to malý červený krab, který byl vystrašený. Tolik lidí na své pláži ještě neviděl! A on si přece potřeboval jít ulovit nějakou dobrotu do moře. Jenže to bylo příliš nebezpečné. A tak jen vyčkával, schovaný v písku, kdy ti lidé odejdou.
Jak se tak schovával v písku, něco ho vyrušilo. Ani se nenadál a něco ho i s hromadou písku zvedlo do vzduchu! Riki vykoukl z písku a ocitl se v jakési jeskyni – alespoň to si myslel. Nebyla to však žádná jeskyně. Malý Riki se ocitl v kbelíku malé holčičky, která si hrála se svými formičkami. Rikiho malá klepítka se třásla a on zůstal nehybný jako takový červený kamínek. „Co se děje? Kde jsem?“ ptal se sám sebe se strachem v očích. Malý krab nechápal, co dělá v kyblíku. Ale ani holčička jménem Eli si při stavění hradu z písku nevšimla, že do jejího kbelíku zavítal neobvyklý pomocník.
Riki se ani nenadál a najednou se jeho „jeskyně“ převrátila. Malá Eli totiž obrátila kbelík dnem vzhůru, aby vytvořila pískovou věž. Riki se z něj neohrabaně vykutálel a převrátil se přímo na zádíčka. „Pomoc!“ zakřičel nesměle. Nedokázal se převrátit zpět a schovat se do bezpečí.
Ale pak se cosi ozvalo. Jakýsi jemný hlásek: „Ahoj, maličký. Pojď, pomůžu ti!“ řekla mile holčička se směšným kloboučkem a převrátila polekaného Rikiho. Malý krab se stále třásl, ale byl překvapený. Holčička ho nejen převrátila, ale taky ho opatrně pohladila.
Riki se na ni nesměle podíval a pak jí jemně zamával klepítkem. Vždyť ti lidé přece nejsou tak hroziví, jak se zdají. Holčička viděla, jak je krab polekaný. „Určitě chce jít do moře,“ pomyslela si Eli, a tak udělala v písku Rikimu cestičku se svými hrabičkami rovnou k vodě. A tak se malý krab bezpečně dostal do moře zpět ke svým oblíbeným vlnám.
I když se krab Riki stále lidí bál, zjistil, že nejsou tak hroziví, jak se zdají. Malá holčička Eli ho přesvědčila o tom, že na pláži mohou být i skvělí lidé.
A tak si malý Riki každý den vykračoval po pláži či se cachtal v moři a vždy se těšil, když se na něj nějaká malá holčička nebo chlapeček usmáli.
