Bylo jednou jedno třpytivé jezírko, kde žila malá zelená žabka jménem Miki. Žabka se každý den ráda vyhřívala na kameni, a když načerpala energii, pustila se do skákání z kamínku na kamínek. Bavilo ji hopkat od rána do večera a ostatní žabky jen s údivem sledovaly, kolik má Miki energie a jak si tancuje po kamenech.
Ostatní žabky se zase rády vyhřívaly na sluníčku a kvákaly, ale tolik se jim skákat nechtělo jako žabce Miki. Proto skákala Miki vždycky sama. Byla smutná, že ostatním žabkám se nechce a nemá žádnou kamarádku.
Bylo teplé ráno a jarní sluníčko probudilo všechna zvířátka na louce, v lese i v jezírku. Všechna stvoření si užívala krásné jarní počasí. Barevní motýli poletovali nad rozkvetlou loukou, včelky opylovaly kytičky, zajíčci poskakovali v trávě – a co dělala naše žabka? Miki si vesele skákala po kamenech a při tom si radostně kvákala. Najednou zahlédla velký kámen trčící na kraji jezírka. Třpytil se jako obrovský diamant.
„Tam by se ale opalovalo na sluníčku!“ pomyslela si Miki. Přeskákala okolo břehu a silně se odrazila. A najednou bác! Miki se smekla a ozvalo se velké žbluňk! Spadla přímo do jezírka! Snažila se vyšplhat na kámen, ale byl moc kluzký a žabka pořád padala zpět do vody. Najednou se pod ní cosi pohnulo a vyneslo ji přímo na kamínek. Miki se nechápavě posadila na kámen, sledujíc, jak se tam vlastně dostala. Z jezírka se na ni usmívala želva – vždyť to ona jí pomohla!
„Děkuju, že jsi mi pomohla vylézt na kámen!“ poděkovala jí Miki mile. Želva, která se jmenovala Ria, se vlídně usmála. Miki jí úsměv oplatila a řekla: „Ty máš ale krásný krunýř, ještě hezčí než všechny kamínky tady!“ pochválila Riin krunýř Miki.
Želva se zasmála a poděkovala. Potom dostala nápad. Viděla, že Miki pořád skáče sama a ani ona sama neměla v jezírku moc kamarádů.
„A co kdybych tě povozila po řece na svém krunýři?“ zeptala se Ria malé žabky. Ta neváhala a opatrně jí vyskočila na krunýř. Pluly spolu po jezírku a Miki obdivovala všechno, co ještě předtím neviděla. Takto se vezla na želvím hřbetě po jezírku jako opravdový pirát. Obdivovala krásné vážky poletující nad vodou, nové třpytivé kamínky i lekníny čnící z vody.
Od toho dne Miki stále skákala z kamínku na kamínek plná energie, ale měla i novou kamarádku Riu a necítila se už sama. Sice to nebyla žabka, ale byla to želva, v níž našla opravdového přítele a se kterou mohla zažívat spoustu zábavy. A tak Miki a želva Ria spolu cestovaly po jezírku i objevovaly na souši různá nová dobrodružství.
