Bylo časné prosincové ráno a svět venku za okny byl zabalen do třpytivé sněhové přikrývky. Dnes byl den před Štědrým dnem a to nenaznačovalo nic jiného než cestu na Vánoce k prarodičům. Byl to výlet, na který se rodina těšila celý rok, protože jako každý rok se sourozenci Erik a Sandra spolu s rodiči vydali na Vánoce k babičce a dědečkovi na jejich chalupu v horách.
Když bylo auto nabaleno taškami a všelijakými vánočními dobrůtkami, mohlo se vyrazit na výlet! Erik a Sandra se netěšili jen na dárky, které jim zítra Ježíšek přinese, ale i na babičku a dědečka a jejich skvělou chalupu. Vždy tam mohou vesele sáňkovat, ba i lyžovat na nedalekém svahu.
Během jízdy si děti prozpěvovaly spolu s maminkou vánoční koledy hrající v rádiu a sledovaly své tablety. Maminka hleděla ven oknem, přemýšlejíc, jak své děti odtrhnout od obrazovek. Venku je přece krásná příroda a výzdoba se světýlky všude kolem. Vtom dostala výborný nápad.
„Děti moje, zahrajete si hru!“ zvolala maminka a děti najednou odtrhly svůj zrak od svých legračních videí.
„Erik se bude dívat z okna a počítat světýlka na své straně a ty, Sandro, na tvé straně. Jeden ozdobený dům, jeden bod! Kdo bude mít nejvíce ozdobených domů nebo stromů až k babičce a dědečkovi, vyhrává! Ten, kdo prohraje, myje nádobí po večeři na Vánoce!“ zvolala maminka vesele. Děti milují hry, a tak rychle odložily své tablety a pustily se do počítání. Cestou do hor projížděli kopcem krásně ozdobených domů v malebných vesničkách. Na stromech se třpytily rampouchy a domy zářily vánočními světly. Byla to skutečná nádhera.
„Wááu, to je krása!“ obdivovaly děti přírodu a výzdobu za okny. Skutečně to bylo krásnější než jakési hry či videa.
„Musím vyhrát!“ zamumlala si pod nos malá Sandra a nedočkavě počítala každou ozdobu, na kterou padla její modrá očka. Cesta rychle uběhla a zanedlouho se ocitli v malé vesničce v horách, kde kromě lyžařského svahu byla i chata prarodičů.
„Kdo vyhrál?“ zeptala se vesele maminka prozpěvující si koledy, když zaparkovali auto vedle chaty.
„Já jsem napočítal až 47 světýlek!“ zvolal Erik vesele.
„Já jich mám jen 46,“ řekla smutně malá Sandra. Vskutku, počítání jim šlo opravdu dobře a bylo to mezi nimi těsné.
„A Sandro, není náhodou chalupa ozdobená také? Je přece rovnou za tvým oknem na tvé straně!“ řekla maminka. A skutečně tomu tak bylo a byla remíza.
A tak si děti zpříjemnily nejen cestu k babičce a dědečkovi skvělou hrou, ale svůj slib i dodržely. Po Štědré večeři je čekal kopec dárků od Ježíška a ony se pak pustily do dodržení svého slibu a společně se postaraly o úklid nádobí po večeři. Babička a dědeček byli ohromeni, jak si sourozenci pomáhají, a v chalupě se nesla skutečná vánoční atmosféra. Po splnění svého úkolu si děti užívaly své dárky a spolu si s nimi vesele hrály po celé chatě. Ten nejhezčí dárek však nebyly hračky od Ježíška, ale byla to rodina, se kterou tyto krásné svátky strávily.
