V jedné chaloupce na kraji vesnice bydlel hodný tatínek se svými třemi dětmi. Peněz neměli nazbyt, ale žili šťastně a spokojeně. Zima byla ale toho roku obzvláště krutá a polínka mizela v kamnech chaloupky velkou rychlostí. Než bys řekl švec, nezbylo ze zásob dřeva ve sklepě skoro nic. Mráz ale štípal až za nehty a tatínka donutil k tomu, aby vyrazil pro zásoby dřeva na topení. Musel přece zajistit, aby dětem nebyla zima. Měl si ale lépe rozmyslet, kdy do lesa vyrazit. Tolik chtěl teplo pro své děti, že úplně zapomněl na to, že se blíží poledne.
Pokračovat ve čtení →Polednice
Polednice je jednou z nejznámějších strašidelných postav českého folklóru. V lidové slovesnosti se objevuje jako bytost, která přichází v poledne, aby potrestala nehodné nebo neposlušné děti. Nejčastěji se popisuje jako stará žena nebo přízrak zahalený v černém hábitu, s výrazným a hrozivým vzhledem, někdy držící pytel, do kterého údajně strká děti, aby je odnesla pryč.
V minulosti sloužil příběh o polednici především jako prostředek k výchově dětí. Rodiče varovali své potomky, aby se v pravé poledne nepohybovali venku nebo aby nezlobili, jinak si pro ně přijde polednice. Polednice tak měla nejen strašit děti, ale i upozorňovat na nebezpečí horkého poledního slunce, které mohlo způsobit úpal nebo vyčerpání.
Nejznámější literární zpracování polednice najdeme ve sbírce balad „Kytice“ od Karla Jaromíra Erbena. Balada Polednice vypráví příběh matky, která ve vzteku a zoufalství kvůli neposednému dítěti přivolá polednici. Když polednice skutečně přijde, matka se dítěte bojí o to víc a pevně ho k sobě přitiskne, až ho nešťastnou náhodou udusí. Tato balada je silným příběhem o lidských emocích, strachu a neúmyslných následcích unáhlených činů.
Maminčino splněné přání
Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože jí zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.
Pokračovat ve čtení →Jak polednice přišla o moc
Kdysi dávno, v daleké zemi, kde vládla dobrota nad zlobou a nenávistí, se jednoho dne objevila stará ošklivá babice s křivými hnáty, v roztrhaných špinavých šatech a s neopracovanou dřevěnou holí.
Pokračovat ve čtení →Polednice, Kytice – Karel Jaromír Erben
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!