Bubík a Zubomila s jejich maminkou a taťákem a spoustou dalších pohádkových postav nás budou provázet u každé pohádky o zubatých strašidlech. Ať je v Strašidrně školní rok, nebo prázdniny, zubatá strašidla mají pořád plno zážitků.
Bubík se Zubomilou se sešli se zajíčkem u kurníku v lese.
„Dnes půjdeme hledat poklady,“ povídal zajíček. „Na Velký pátek se říká, že se otevírají hory a vydávají svůj poklad. Třeba najdeme něco, co potěší naši slepičku.“
„Dobře, tak nás veď,“ souhlasila Zubomila.
Pokračovat ve čtení →
Bubík dnes nezaspal a vyrazil strašit do kostela. Nechtělo se mu, ale chtěl dnes dělat toho chytrého on. Zubomila nemusí být pořád ta, která ví všechno.
Po obědě se sešli se Zubomilou a zajíčkem u lesa. Vypravili se na větvičky.
Pokračovat ve čtení →
Přišla středa a Bubík se Zubomilou se vypravili zase za zajíčkem ke kurníku. Společně všichni malovali vyfouknutá vajíčka. Malovali je různými barvami, dělali na ně proužky, puntíky i kytičky.
Pokračovat ve čtení →
Bubík a Zubomila vzali po obědě košťata a vydali se do lesa za zajíčkem.
„Ahoj, kamarádi,“ volal Velikozajíc, když je uviděl, a radostně u toho poskakoval.
„Ahoj, zajíčku. Jdeme uklízet. Máme smetáček i pro tebe,“ povídala Zubomila.
„Jé, to jste hodní. A co že se tváříš tak kysele, Bubíku?“
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla mají celý velikonoční týden prázdniny. Proč? Aby mohla strašit lidi. Nebo to alespoň mohla zkoušet a učit se to. Poslední den školy si každé strašidlo vylosovalo místo, kde bude strašit. Za domácí úkol musí všichni žáci napsat alespoň o jednom člověku, kterého vystrašili a jakým způsobem to udělali.
Pokračovat ve čtení →
Bubík se Zubomilou se těšili na Velikonoce. Maminka je hned ráno poslala pro zelené větvičky, kterými teď vymetala dům.
Pokračovat ve čtení →
Bylo ráno, další školní den u rodiny zubatých strašidel. Bubík jako vždycky nechtěl vstávat. Zamáčknul nos budíku s klaunem, otočil se na druhý bok a usnul.
Pokračovat ve čtení →