V jedné vesnici byl statek, který hlídalo šest psů. A tihle psi každý rok pořádali soutěž v přeskakování překážek, běhání a dalších psích dovednostech. Soutěž vždycky vyhrál Trhač, veliký rotvajler. Jeho menší kamarád, bígl Billy, snil o tom, že tuhle soutěž jednou také vyhraje. A co kdyby to bylo právě teď? Jen jestli je dost vytrénovaný, napadlo ho. Zítra má být psí soutěž. Tak co kdyby šel ještě trénovat na zahradu?
Billy se potichu vypravil na zahradu, aby nikoho nevzbudil. Rotvajler Trhač trénoval snad každý den, protože miloval, když se mohl cvičit. A samozřejmě byl rád, když mohl psí soutěž vyhrát. Ale teď to bude jinak, sliboval si Billy. Ale když došel na zahradu, Trhač už tam byl.
„Nazdar, Billy. Jdeš taky ještě potrénovat?“ ptal se Trhač.
„Ahoj, Trhači. Ano, chtěl jsem ještě trénovat. Stejně jsem z té zítřejší soutěže tak nervózní, že nemůžu klidně spát,“ přiznal Billy.
„Tak super, budeme trénovat společně.“
To se Billymu moc nelíbilo. Myslel, že se naučí ještě nějaké triky, které Trhač neumí. Ale co už.
„Tak jo,“ souhlasil Billy nakonec.
„Výborně. Procvičíme se v rychlém běhu. Když přijde zloděj, musíme ho přece umět dohonit,“ řekl Trhač důležitě. „Kdo bude první u velké třešně.“
Oba psi vyrazili rychle jako blesk. Billy kmital svýma krátkýma nohama, div se mu do sebe nezamotaly, ale byl u třešně první. Trhače to trochu naštvalo, a tak povídá: „A co takhle zkusit, jestli umíš i takhle rychle plavat?“
„Jasně, za zahradou je rybník. Jdeme tam,“ souhlasil Billy.
Oba psi soupeřili, kdo přeplave rybník rychleji. Tentokrát vyhrál Trhač. Billy se hodně zlobil, a proto navrhl další soupeření, tentokrát v přetahování. Našli starou holinku a začali se o ni tahat. Když se holinka rozpadla a soupeření bylo nerozhodné, vymýšleli si další a další zápolení.
Přišlo ráno. Kohout zakokrhal. Všichni psi vstali a vyrazili na louku u rybníka, aby mohla začít soutěž. Jenže dva psi tu chyběli. Byli to Billy a Trhač, protože celou noc trénovali. A protože z toho byli unavení, zaspali kohoutí kokrhání.
Billy se probudil jako první.
„Vstávej, Trhači, slunce je už nějak vysoko. Nezaspali jsme náhodou?“
„Jo, zaspali. A hodně. Ten kohout snad vůbec nekokrhal. Soutěž už určitě začala,“ zavyl Trhač.
Oba psi zběsile vyrazili na místo, kde se konala soutěž. Už chtěli vyběhnout brankou ze zahrady, když tu si Billy všiml, že u hlavní brány stojí nějaká postava.
„Počkej, Trhači. U brány někdo je. A náš člověk to není.“
„No, do psího ocasu, to bude zloděj. Zrovna teď, když je ta soutěž.“
Oba psi vyběhli k bráně hlídat zahradu a dům svého pána. Splnit svou povinnost bylo důležitější než vyhrát nějakou psí soutěž.
Billy i Trhač byli u brány během okamžiku, protože běhat rychle, to jim oběma šlo moc dobře. Billy podrazil zlodějovi nohy a Trhač na něj vycenil zuby. Pak se Billy hlasitě rozštěkal a přivolal tím jejich pána. Ten zavolal policii a ta si zloděje odvedla. Pán své psy pochválil, dal jim dobroty a zase odešel za svou prací.
„No, jsme šikulové,“ povídal Billy. „Ale prošvihli jsme tu soutěž.“
„Tak třeba příští rok. Třeba jeden z nás dokonce zvítězí.“
„No jistě, já zvítězím,“ povídal Billy.
„Vrrr, ne já!“ zavrčel na něj Trhač.
To už se kolem nich ale seběhli ostatní hlídací psi, kteří se vrátili ze soutěže.
„Nechte toho soupeření pořád,“ povídal starý Brok. „My jsme viděli z kopce, jak jste splnili svůj hlavní úkol. Uhlídali jste lidské obydlí. Tím jste vyhráli tu nejdůležitější soutěž.“
A tak byli Trhač a Billy spokojení, že každý z nich vyhrál. Podělili se s ostatními psími kamarády o dobroty, které za to dostali. Společně si pak lehli do stínu pod strom a hlídali zahradu. Co kdyby ještě přišel nějaký zloděj?
Jste nejlepší