Sněhová královna

V jednom dalekém městě žil chlapec Káj a dívka Gerda. Kamarádili spolu už od malička a měli se velice rádi. Babička jim každé odpoledne čítávala pohádky. Jednoho dne jim začala vyprávět příběh o Sněhové královně. Káj a Gerda napjatě poslouchali, jak královna přichází se zimou a je chladná jako led. Někdy se dívá do oken a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Káj se kasal, že se vůbec nebojí, ale večer, když venku začal padat první sníh a uviděl v okně sněhobílou paní, strachy zkameněl. Nemohl od ní odtrhnout zrak a tu ho cosi píchlo v oku. Byl to kousek ďábelského zrcadla. Od té chvíle jakoby se v něm něco změnilo. Všechno dobré mu přišlo hloupé a nic ho nebavilo. Ani s Gerdou už si nechtěl hrát. Jednoho dne ho něco táhlo na náměstí. Vzal si tedy sáňky a utíkal s nimi k náměstí. Tam uviděl velké bílé sáně, ze kterých vystoupila Sněhová královna. Ta lákala Káje, aby k ní přišel blíž. Políbila ho na čelo a Káj zapomněl na svou nejmilejší Gerdu. Královna ho odvezla do krajiny věčného ledu a sněhu.

Gerda marně čekala na Káje, ale ten se neukázal. Po čase se ho vydala hledat. Nikdo o něm nic nevěděl ani neslyšel. Jakoby se po něm zem slehla. Kousek za městem potkala velkou černou vránu. Ta jí pověděla, že jejího Káje asi viděla a dovedla ji do zámku. V zámku sice bydlel chlapec, ale nebyl to Káj. Gerda princi pověděla svůj příběh. Ten ji vyslechl až do konce a dal ji na cestu teplé boty, kabát a kočár.

V lese přepadli kočár loupežníci, ale Gerdu zachránila loupežníkova dcera. Dívenka byla ráda, že si má s kým hrát, ale dlouho jí to nevydrželo. Gerda opět vyprávěla svůj příběh. Dívce se jí zželelo a dala ji svého soba. Gerda se s ním vydala na cestu. Po nějaké době se sob zastavil a praví: „Odtud už musíš jít sama, já do ledového království vstoupit nesmím.“

Gerda se chvíli brodila sněhem, až uviděla zámek postavený z ledu. Gerda chvíli váhala než vešla dovnitř. V celém zámku byla hrozná zima. Procházela všemi komnatami a v té největší našla Káje. Gerda ho štěstím objala, ale ten ji nepoznal. Gerdě začaly z očí téct slzy z velkého zklamání. Její horké slzy rozmrazily Kájovo ledové srdce. Káj se samým štěstím ze shledání se svou kamarádkou rozplakal a z oka mu vypadl kousek ďábelského zrcadla. Nyní už nad ním královna neměla vůbec žádnou moc.

Děti se společně vrátily domů a vše dobře dopadlo. Káj a Gerda si zase hráli a poslouchali babiččiny pohádky jako dřív.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Nahoru