O Palečkovi

Byli dva manželé a ti žili sami. Tolik si přáli děti, ale žádné neměli. Jednou odjel muž orat na pole a mezitím mu doma žena porodila syna. Synek nebyl o nic větší než paleček, tak mu maminka dala jméno Paleček. Byl to klučík poněkud zvláštní. Hned jak se narodil, skotačil, žádný koutek domu mu nezůstal utajený.

Běhal po dvoře, po schodech, po kuchyni a kam jen se mu zlíbilo. Neustále si zpíval:

„Já jsem paleček,
malinkatý chlapeček,
naši nejsou doma sami,
já jsem táty, já jsem mámy.
Když jeden z nich nemůže,
paleček jim pomůže.“

Maminka se zpěvu smála, ale bylo jim doma dobře. K polednímu zavolal Paleček na svou maminku: „Mámo, mámo, dej mi oběd, ať ho otci na pole donesu!“ Maminka se podivila a jídlo Palečkovi svěřit nechtěla. Když se nenechal odbýt, se smíchem mu oběd položila do koše a přikryla ho utěrkou. Paleček koš kupodivu zdvihl, dal si ho na hlavu a utíkal s ním na pole. Nebylo ho pod ním ani vidět. Zdálo se, jako by koš šel po cestě sám. Cestou se potýkal s různými překážkami. Brodil se louží a prachem, který mu byl po pás. I přesto si Paleček z toho nic nedělal a cestou kráčel dál. Zastavil se u potoka, na kterém ani lávka nebyla, aby se dostal na druhý břeh. Paleček si s tím však hned věděl rady a vzal z košíku dřevěnou lžíci, spustil ji na vodu a sedl si do ní jako do lodičky. Koš táhl za sebou a přeplul na druhý břeh. Když dorazil na pole, začal z dálky volat na otce: „Otče, otče, nesu ti oběd!“ Ale otec jeho hlásek nedoslechl. A kdyby snad, ani nevěděl, že nějakého syna má. Paleček i přesto nepřestal volat na svého otce, až stál skoro u něj. Otec se ohlídl a uslyšel zabzučení a tu uviděl za sebou stát koš. Palečka ale neviděl. Palečka spatřil, až když si koš pozorněji prohlížel. Ten se mu ohlásil: „Já jsem váš chlapeček, malinkatý Paleček. Ráno narozený.“ „Ráno narozený a už mi neseš oběd, ty jsi tedy zvláštní synek.“ Zasmál se otec, posadil se a začal obědvat. Paleček se otci nabídl, že bude zatím orat, ať mu dá bič, aby mohl voly pohánět. Otec se zasmál a říká mu: „Jak by si mohl voly pohánět, když bič ani neuneseš.“ „Tak budu pohánět bez biče,“ odpověděl Paleček a v tu ránu skočil na vola, vlezl mu do ucha a z plných plic volal: „Hoj, hejsa, hej!“, až volům v hlavě hřmělo. Ti se rozběhli, utíkali nahoru a dolů, tak rychle, že Paleček zoral více než otec za celé dopoledne. Právě v tu dobu se vracel bohatý kupec z trhu cestou, která vedla právě kolem pole, kde oral Paleček. Povšiml si volů, kteří orali úplně sami. Velice se tomu podivil a přistoupil blíže. Udělal pár kroků a teprve zaslechl Palečkův hlas, jak voly pohání. Palečka však neviděl, až slyší hlas: „Tady jsem, v uchu vola!“ Podíval se a Palečka tam našel. Velice se mu zalíbil, chtěl ho hned mít. Přál si, aby mu také tak rychle poháněl a málo jedl, neboť byl kupec velký lakomec. „Nechtěl bys ke mně do služby?“ zeptal se Palečka. „Proč ne, když to otec dovolí,“ odpověděl Paleček. Přiběhl k otci a zašeptal mu: „Otče jen mě prodej. Ničeho se neboj, hned se vrátím, ale jdi zpovzdálí za námi.“ Kupec přišel k otci a zeptal se ho, jestli mu malého klučinu neprodá. Řekl mu, že prodá za 5 zlatých. Kupec mu zaplatil, vzal Palečka a strčil ho do kabely. Otec šel zpovzdálí za nimi, jak mu řekl Paleček. Až když našel zlatník za zlatníkem, pochopil Palečkův plán. Paleček totiž prokousal kupci díru do kabely. Když byla úplně prázdná proklouzl i on a pospíchal za svým otcem. Kupec došel domů a před vraty volá na svou ženu: „Ženo, pojď se podívat, jakého jsem ti koupil oráče!“ Sáhl do kabely, aby Palečka vytáhl. Kabela byla ale prázdná. Paleček ani peníze v ní nebyly. Kupec stál jako opařený. Žena ho viděla, jak oráče hledá v kabele a ještě mu vynadala. Paleček se vrátil společně s tatínkem domů a zlaťáky dali mamince.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Nahoru