Liška a hlemýžď

Bylo krásné letní odpoledne a liška, která si právě pochutnala na sedmi mladých havranech, se cítila spokojeně a plná energie. Rozhodla se, že si trochu zařádí na sluncem zalité louce. Skákala, točila se dokola a při jednom kotoulu náhodou spatřila v trávě malého hlemýždě, jak pomalu leze po vlhkém stéblu.

„No to je ale rychloběžec!“ zachechtala se liška posměšně. „Takový prcek s malinkatou ulitou a už se s tebou i vítr bojí závodit! Copak ty vůbec umíš někam dojít dřív než za měsíc?“

Hlemýžď vystrčil růžky, klidně se na ni podíval a řekl: „Když myslíš, že jsem tak pomalý, co kdybychom si dali závod? Možná tě překvapím.“

Pohádka ke čtení - Liška a hlemýžď
Liška a hlemýžď

Liška se rozesmála, až se za břicho popadala. „Ty chceš závodit se mnou? To bude krátká podívaná! Ale dobře, vyjdu ti vstříc – cíl bude támhle u řeky.“

Hlemýžď se jen tak mimochodem zeptal: „Nechceš náskok? Třeba délku tvého ocasu? I tak tě předběhnu.“

Lišku ta nabídka trochu zaskočila. „Jak bys mě mohl předběhnout, když sotva lezeš?“ pomyslela si. Ale protože byla přesvědčená o svém vítězství, souhlasila.

Oba se postavili na startovní čáru. Hlemýžď se nenápadně připlazil k lišce a jemně se zachytil špičky jejího nadýchaného ocasu. „Tak pozor,“ řekl hlemýžď. „Tři, dva, jedna, start!“

Liška vyrazila jako střela. Vítr jí hvízdal v uších, tráva se jí míhala pod tlapkami a za okamžik stála u řeky. Vítězoslavně se otočila, aby se pokochala pohledem na hlemýždě, který by podle jejích představ měl být teprve na začátku cesty. Jenže v tu chvíli prudce švihla ocasem – a hlemýžď, který se na něm pevně držel, byl vymrštěn přímo přes řeku!

Když liška nikde neviděla ani náznak pohybu, zavolala: „Tak co, šnečku, vzdáváš to? Už se ani nehneš?“

„Ale kdeže!“ ozvalo se z protějšího břehu. „Já jsem tady už dávno! Dokonce jsem stihl přeplavat řeku, kdyžs dlouho nešla.“

Liška zůstala stát s otevřenou tlamou. Nechápala, jak je to možné. Zahanbeně sklopila uši i ocas a tiše se vytratila do lesa. Už nikdy nepodceňovala ty, kteří vypadali slabí nebo pomalí.

A hlemýžď? Ten se pobaveně usmál a pomalu se vydal dál – s vědomím, že i tak malý, podceňovaný a nenápadný tvor může někdy v závodě zvítězit nad favoritem.

4.7/5 - (52 votes)

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.