Bylo krásné letní odpoledne a liška, která si právě pochutnala na sedmi mladých havranech, se cítila spokojeně a plná energie. Rozhodla se, že si trochu zařádí na sluncem zalité louce. Skákala, točila se dokola a při jednom kotoulu náhodou spatřila v trávě malého hlemýždě, jak pomalu leze po vlhkém stéblu.
„No to je ale rychloběžec!“ zachechtala se liška posměšně. „Takový prcek s malinkatou ulitou a už se s tebou i vítr bojí závodit! Copak ty vůbec umíš někam dojít dřív než za měsíc?“
Hlemýžď vystrčil růžky, klidně se na ni podíval a řekl: „Když myslíš, že jsem tak pomalý, co kdybychom si dali závod? Možná tě překvapím.“
Liška se rozesmála, až se za břicho popadala. „Ty chceš závodit se mnou? To bude krátká podívaná! Ale dobře, vyjdu ti vstříc – cíl bude támhle u řeky.“
Hlemýžď se jen tak mimochodem zeptal: „Nechceš náskok? Třeba délku tvého ocasu? I tak tě předběhnu.“
Lišku ta nabídka trochu zaskočila. „Jak bys mě mohl předběhnout, když sotva lezeš?“ pomyslela si. Ale protože byla přesvědčená o svém vítězství, souhlasila.
Oba se postavili na startovní čáru. Hlemýžď se nenápadně připlazil k lišce a jemně se zachytil špičky jejího nadýchaného ocasu. „Tak pozor,“ řekl hlemýžď. „Tři, dva, jedna, start!“
Liška vyrazila jako střela. Vítr jí hvízdal v uších, tráva se jí míhala pod tlapkami a za okamžik stála u řeky. Vítězoslavně se otočila, aby se pokochala pohledem na hlemýždě, který by podle jejích představ měl být teprve na začátku cesty. Jenže v tu chvíli prudce švihla ocasem – a hlemýžď, který se na něm pevně držel, byl vymrštěn přímo přes řeku!
Když liška nikde neviděla ani náznak pohybu, zavolala: „Tak co, šnečku, vzdáváš to? Už se ani nehneš?“
„Ale kdeže!“ ozvalo se z protějšího břehu. „Já jsem tady už dávno! Dokonce jsem stihl přeplavat řeku, kdyžs dlouho nešla.“
Liška zůstala stát s otevřenou tlamou. Nechápala, jak je to možné. Zahanbeně sklopila uši i ocas a tiše se vytratila do lesa. Už nikdy nepodceňovala ty, kteří vypadali slabí nebo pomalí.
A hlemýžď? Ten se pobaveně usmál a pomalu se vydal dál – s vědomím, že i tak malý, podceňovaný a nenápadný tvor může někdy v závodě zvítězit nad favoritem.
Krásná pohádka, díky!