Kdysi dávno stál uprostřed rozlehlých lesů a luk nádherný zámek s věžičkami tyčícími se až k oblakům. V něm žil mladý princ, jehož srdce toužilo po jediném – najít si pravou princeznu, která by s ním sdílela život. Nechtěl se spokojit s ledajakou nevěstou. Chtěl, aby jeho vyvolená byla skutečnou princeznou, s jemností a ctnostmi, které by nikdo nemohl zpochybnit.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom starém hradě žila už několik tisíc let 2 strašidla – bílá paní a bezhlavý rytíř, kterým se narodilo malé strašidýlko, které bylo celé bílé vyjma očí a pusinky. Nebylo ničím výjimečné, tak mu rodiče říkali jednoduše Strašidlo. Domnívali se, že až vyroste, bude velmi strašidelné a pomůže jim se strašením návštěvníků hradu.
Pokračovat ve čtení →
(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)
U malého krásně čistého potůčku stál ještě krásnější domeček a v tom domečku bydlel pejsek s kočičkou. Pejsek s kočičkou se měli moc rádi a bydleli spolu už spoustu let.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami, devatero horami a devatero lesy stála malá dřevěná chaloupka, ve které žil statný dřevorubec se svojí ženou a měli se velice rádi. Jejím velkým společným přáním bylo mít syna, avšak oba měli velké obavy, zda by ho zvládli slušně vychovat a dát mu vše, co by potřeboval.
Pokračovat ve čtení →
Vlaštovičky čiřikají,
o čempak si povídají?
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Je to už velmi dávno, kdy v jednom velkém království, žila princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Proč se jí říkalo zrovna Zlatovláska? Tato malá princeznička měla krásné dlouhé zlaté vlásky, které zářily na míle a míle daleko. Díky jejím krásným vlasům znal Zlatovlásku každý člověk z širokého okolí.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Pokračovat ve čtení →
Matka pekla svým sedmi synům chléb. Chlapci ji neustále zlobili, dohadovali se a nechtěli se utišit. Bochníky po matce chtěli, to matku natolik rozčílilo, že vykřikla: „I bodejž jste se všichni zkrkavčili!“
Pokračovat ve čtení →
Žili byli dva bratři. Kromě podoby toho moc společného neměli. Jeden byl závratně bohatý a ten druhý chudý jako kostelní myš. Bohatý bratr se jmenoval Václav. Jednoho dne požádal svého chudého bratra Jaromíra, aby mu pohlídal snopy na poli. Jaromír tedy šel a hlídal.
Pokračovat ve čtení →
Malý Honza byl velice líný kluk. Zatímco si všichni venku hráli, on ležel v posteli a spal nebo jen tak lelkoval. Neměl proto žádné kamarády a všichni se vysmívali celé jeho rodině.
Pokračovat ve čtení →
Hrály dudy u pobudy,
na bubínek: bum, bum, bum,
na housličky: tydli dum!
Basa bručí: ryc, ryc, ryc,
jdi ty z kola pryč!
Sekeřičko, sekej kola,
pojedeme do Tábora,
Spadla lžička do kafíčka,
udělala žbluňk.
Potom, co myslivec zachránil Červenou Karkulku a babičku z břicha zlého vlka, pozvala ho babička na víno a bábovku, jež přinesla Karkulka v košíčku. No a jak to tak u dospělých někdy bývá, stali se z nich dobří přátelé.
Pokračovat ve čtení →