O veliké řepě

Audio verze pod pohádkou 👇

Žili byli děd s bábou. Měli chaloupku a u chaloupky políčko. Na tom políčku pěstovali všelicos a z každé dobré úrody měli ohromnou radost. Letos už měli většinu sklizenou, zbýval ještě záhonek s řepou.

Děd šel k večeru sklízet a sázel řepy na vozík jednu za druhou. Až došel k té poslední a vyvalil oči. Ta byla ale veliká! Chtěl ji vytáhnout, lomcoval s ní ze všech sil, ale řepa se ani nezaviklala. I zavolal si na pomoc bábu. Ta chytla děda kolem pasu a táhla spolu s ním. Ale ani ve dvojici jim tahání nebylo nic platné, řepa držela v zemi jako přikovaná.

Zavolali tedy na pomoc vnučku Evičku, která u nich byla na návštěvě. Děd chytil řepu, bába děda, vnučka bábu a táhli, ale nevytáhli. Zavolali tedy na pomoc ještě pejska. Děd chytil řepu, bába děda, vnučka bábu a pejsek vnučku. Táhli, ale nevytáhli. Tak si přivolali na pomoc ještě kočku. Děd chytil řepu, bába děda, vnučka bábu, pejsek vnučku, kočka pejska. Táhli, táhli, ale nevytáhli.

„Na tu řepu nemáme dost sil a už není nikdo, kdo by nám pomohl,“ shodli se všichni smutně.

„Ještě jsem tu já,“ ozval se od země pisklavý hlásek. Chvíli hledali, až si všimli malé myšky.

„No jéje, myško, ty nám asi moc nepomůžeš,“ shodli se všichni.

„Proč by ne? Tak šup, pojďme to ještě jednou zkusit,“ vybízela ty nedůvěřivce myška. O co byla proti všem menší, o to byla odhodlanější. A tak se zase všichni chytli do zápřahu. Děd chytil řepu, bába děda, vnučka bábu, pes vnučku, kočka psa. Myška si honem plivla do paciček, přiskočila ke kočce a zatáhla s ostatními za vydatného pokřiku „hej rup“. A ono to vážně ruplo! Řepa se vyvalila ze země a všichni tahači popadali na jednu hromadu. To bylo radosti, že se jim to nakonec povedlo. Ještě se chvíli celí zadýchaní váleli se smíchem kolem díry po řepě. Díra byla tak veliká, že by si v ní mohli udělat i bazén.

Z obří řepy pak bába nadělala pomazánky, polévky, zavařeniny i buchty. Pořádný nášup řepných dobrot si vysloužila i myška, bez které by řepu ze země nedostali. Byla sice ze všech nejmenší, ale zápal pro věc jí rozhodně nechyběl. A to je často to rozhodující. 

---