Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Jednou přišli na Vyšehrad dva rozhádaní sousedé. Nemohli se rozhodnout, čí jsou meze a pole. Starší si je chtěl přivlastnit. Nedbal, že křivdí svému sousedovi. Libuše je vyslechla a rozhodla, že role a meze patří mladšímu.
„Hanba nám mužům, kterým žena vládne!“
Libuše se tato slova velmi dotkla. Promluvila k zástupům důstojně a vznešeně. „Jsem žena a jako žena se chovám. Je však třeba, abyste měli správce nad ženu přísnějšího. Koho sněm zvolí vojvodou, toho já budu mít za muže.
Druhý den se konal sněm Libuše jim poradila, aby si zvolili vládcem Přemysla ze Stadicova rodu. Starostové souhlasili.
Cestu k Přemyslovi jim ukázal Libušin kůň.
