O Honzovi a princezně zakleté ve stromě

V jednom království daleko předaleko žil líný mladík jménem Honza. Místo toho, aby pomáhal doma rodičům, se jen válel v posteli. Byl už skoro dospělý a pořád se chtěl nechávat od maminky krmit, česat a oblékat. 

Jednou už z toho byla maminka tak unavená, že bouchla do stolu a povídala: „Takhle to nejde. Jsi chlap jako hora a chováš se jako miminko. Koukej vylézt z postele, sám se obleč a učesej a hybaj ven z chalupy.“

Honza zůstal koukat jako opařený. Byl tak překvapený, že se tedy začal oblékat. Ale protože to dělal poprvé, oblékl si kalhoty na ruce a triko na nohy. Ponožky si navlékl na uši a slipy na hlavu. Na ruce si vzal boty. Takhle vyzdobený vyšel před chalupu, kde mu tatínek dal do ruky uzlík s buchtami a řekl mu: „Milý Honzo, je čas vydat se do světa. Jsi velký kluk a je na čase, aby ses sám začal ohánět. Myslím tím pracovat, tak přestaň mávat rukama. Jdi do světa, najdi své štěstí.“

Honza tedy navlékl uzlík na ruku a šel. Byl hrozně naštvaný, že se na něj rodiče tak hnusně domluvili a vyhnali ho z postele. Došel sotva za vesnici a už ho bolely nohy.

„Au, moje nožičky, moje ubohé nožičky,“ halekal na celý kraj, až k němu slétl jeden ptáček.

„Ty jsi trouba, Honzo,“ zacvrlikal ptáček. „Sundej si z rukou boty a dej si je na nohy, půjde se ti mnohem líp. Típ, típ, típ.“

Honza si sedl na kámen a po dvou hodinách se mu konečně povedlo obout boty.

Vyrazil tedy dál, ale boty ho hrozně dřely do nohou.

„Au, moje nožičky. Ty boty jsou hrozně tvrdé a dřou mi prstíčky. Moje ubohé prstíčky,“ plakal na celý les.

Jeho pláč vzbudil moudrou sovu, která spala v dutině stromu. Vykoukla ven a zahoukala, až Honza leknutím nadskočil.

„Ty jsi trouba, Honzo,“ zahoukala sova. „Sundej si z uší ponožky, vypadáš jak nějaký psisko. Dej si je na nohy a přes ně si obuj boty. A jdi do kopce, tam nahoru. Hů, hů, hů.“

Honza seděl až do večera nad řešením složité hádanky, jak se oblékají ponožky. Potom se obul a vyrazil do kopce lesem, jak mu radila moudrá sova.

Na kopci už ho zastihla tma, ale protože tam stál domek, zaklepal na dveře, aby poprosil o nocleh. V domku bydlel dřevorubec. Ten se nejprve divil tomu, že má Honza slipy na hlavě, pak ho ale ochotně nechal u sebe přespat. 

„Nemohu ti dát ale nic k jídlu, protože sám nic nemám,“ povídal dřevorubec.

„To nevadí, podělím se s tebou o buchty, když ti kácení stromů nevydělává na živobytí.“

„Děkuji, Honzo. Tož ono by vydělávalo, ale v celém království je přísně zakázáno kácet jakékoli stromy. Odkud jsi přišel, že to nevíš?“ divil se dřevorubec.

„Z Horní Dolní, ale o svět jsem se dodnes moc nezajímal. Proč se nesmí kácet stromy?“

„To proto, že jedním z těch stromů je naše zakletá princezna. A nikdo neví, který to je. A zlá ježibaba, která ji zaklela, žije v jeskyni ve skalách. Říká se, že žere lidi, tak se tam nikdo neodváží vstoupit.“

„Ráno se tam vypravím. Ale mám na tebe ještě jednu prosbu,“ povídal Honza. „Dej mi svou sekeru, stejně stojí v koutě mezi pavučinami a usazuje se na ní prach.“

„Dobrá, Honzo, je tvoje. Ale prosím tě, než ráno vyrazíš, vyměň si kalhoty a triko. Máš to opačně. Tričko se navléká přes hlavu a na ruce, kalhoty patří na nohy. Půjde se ti líp.“

Druhý den ráno se Honza oblékl správně, vzal sekeru a hrdě se slipy na hlavě vyrazil do skal. Přišel k jeskyni, kde bydlela zlá ježibaba. 

„Hej, babo, vylez ven! Udatný rytíř je tady, aby zachránil princeznu!“ zahalekal u jeskyně.

Z jeskyně se vypotácela shrbená otrhaná babka s bradavicí na nose, změřila si Honzu pichlavým pohledem a dala se do strašného smíchu, až se válela po zemi.

„Ty? Ty a udatný rytíř? Trouba, který se neumí ani obléknout? Ty princeznu sotva zachráníš, rytíři ze Spoďárova.“

„Nezdržuj, babo, a koukej mi povědět, který strom je princezna.“

„Jeden strom v lese je ona. V noci se mění ve stromovou vílu a tancuje na louce. To aby jí nezdřevěněly nohy, hehehe. Máš tři dny a tři noci na to, abys mi ukázal, který strom je ona. Když uhodneš, proměním ji zpět a nechám vás jít. A řeknu ti, jak se správně nosí slipy. Když ne, slipy budou moje a tebe proměním v záchod. Už by se mi nějaký do té jeskyně hodil.“

„Platí,“ povídal Honza. 

Došel na mýtinu, kde měla v noci na louce tančit princezna. Skutečně večer odněkud z lesa přiběhla a začala tam pobíhat a tancovat. Byla tak krásná. Honza se nemohl vynadívat, ale teď nesměl ztrácet čas. Rychle se vrhnul do lesa, popadl sekeru a začal kácet jeden strom za druhým. Zprvu mu to moc nešlo, dodnes nic nedělal. 

„Au, au, moje ručičky. Mám na nich mozolky,“ úpěl Honza, když pokácel desátý strom.

Slyšela to moudrá sova a přiletěla k němu.

„Proč nám tu kácíš les?“ ptala se sova. 

Honza jí vysvětlil, že musí najít princeznu. Ta v noci tančí jako dívka, a tudíž není stromem. Kdyby všechny stromy v noci vykácel, ráno tam zůstane stát jen jeden a to bude ona.

„Když ji nenajdu, promění mě ta baba v záchod a bude na mě chodit… chodit. Víš, jak to myslím, sovičko?“

Sova zavolala bobry, aby Honzovi pomohli kácet stromy. Šlo jim to spolu rychleji, ale když ráno vysvitlo slunce, stromů bylo pořád hodně. 

Přes den Honza odpočíval a hned večer se do toho dal znovu. Ale ani druhou noc nedokázal s pomocí bobrů vymýtit celý les. Až třetí noc konečně všechny stromy široko daleko ležely na zemi. Honza běžel na louku, podívat se na princeznu. Byla tak krásná, že ji zatoužil chytit a políbit.

Princezna se ho ale polekala a dala se na útěk. Kdo by se nelekl v noci chlapa se sekerou a slipy na hlavě. Honza utíkal za ní. Několikrát zakopnul o kmeny padlých stromů, ale nevzdával se. Už se blížil k ní. Ani si nevšimnul, že slunce pomalu vychází. Už natáhl ruku po princezně, našpulil rtíky, že jí dá pusu, a najednou BUCH! Honzova pusa narazila do stromu, který se před ním objevil místo princezny.

„Au, au, moje ubohá pusinka!“ začal úpět Honza na celý les. „Ale mám princeznu!“

Kde se vzala, tu se vzala, objevila se tam ježibaba.

„Vyhrál jsi, rytíři se slipy místo přilby. Dám ti princeznu.“

Ježibaba proměnila princeznu ze stromu zase v dívku a pošeptala Honzovi, jak se správně nosí slipy. Honza si je okamžitě strhnul z hlavy a schoval je za záda. Princezna se chichotala a měla radost, že je zachráněna.

Cestou ke králi vrátil Honza sekeru dřevorubci a poděkoval mu.

Na zámku se brzy konala velká svatba. Honza si bral za ženu princeznu. Ta ho naučila, jak se správně oblékat, a tak bylo všechno, jak mělo být. Honza se stal brzy králem a vládl moudře mnoho a mnoho let. A jestli nezemřel, vládne tam se svou královnou dodnes.