Někde za rohem jenom kousíček – bojí se zubaře malý zajíček.
Králíček Bing se schovával pod lavičkou a nechtěl za žádnou cenu vylézt. Ráno při snídani totiž kousnul do mrkvičky a rozbolel ho z toho zoubek. Flop mu řekl, že musí jít k paní doktorce – zubařce. Té se ale Bing moc a moc bál.
„Bingu, vylez ven. Už bychom měli jít,“ domlouval mu Flop.
„Já se moc bojím, Flope. Nechci k jít k zubařce.“
„Já vím, Bingu, že máš strach. Ale paní zubařka ti pomůže.“
Ale Bing se pořád třásl v úkrytu.
Naštěstí šla okolo Sula.
„Ahoj Flope. Jé, vy hrajete na schovávanou?“
„Ahoj Sulo. Ne, nehrajeme na schovávanou,“ vysvětloval Flop. „Binga bolí zub a bojí se jít k zubařce.“
Sula si klekla vedle lavičky, aby byla hned vedle Binga.
„Bingu, já už u zubařky byla. Věř mi, opravdu se nemusíš bát. Je moc hodná.“
„Když mě to bolí. Nechci, aby mi na ten zoubek vůbec sahala,“ kňučel Bing.
„Ona ti ho opraví, aby tě nebolel,“ vysvětlila mu Sula.
„Co když to bude bolet ještě víc?“
„Tolik tě to bolí?“ ptala se Sula.
„Hmmm.“
„Tak už to horší být nemůže. Nebo snad ano?“ usmála se Sula.
Bing se trochu zasmál a vylezl zpod lavičky.
„Asi máš pravdu. Horší už to být nemůže. Ale stejně se bojím.“
„Já půjdu s tebou a budu tě držet celou dobu za ruku,“ slíbila mu Sula a vyrazili společně k zubařce.
Odpoledne už králíček Bing běhal po louce a radostí vyskakoval do výšky.
„Ahoj Bingu,“ pozdravil ho Pando. „Vidím, že už tě zoubek nebolí.“
„Ahoj Pando. Nebolí. Byl jsem u zubařky a ta mi ho spravila. Nejdřív jsem se hrozně bál, ale když bylo po všem, zjistil jsem, že jsem se vlastně bál úplně zbytečně. Příště už se bát nebudu. Teď už můžu zase chroupat mrkvičku.“
„To jsou dobré zprávy, Bingu. Oslavíme to zmrzlinou, co ty na to?“ navrhl Pando.
„Jó, jupí!“
A tak byl zoubek zachráněn a Bing s přáteli zažili moc hezké odpoledne.
