Kamarádský drak

Říkalo se, že za vesnicí v jeskyni žije drak. Prý jej viděla stará kořenářka, jak sbírala byliny. Od té doby se každý vyhýbal tomuto místu. Navíc mnoho kupců ani do vesnice už nejezdilo. Rychtářův synek Martin měl ale pro strach uděláno. Jedné slunečné neděle se rozhodl, že se na draka zajde podívat. Doma raději nic neřekl, protože se bál, že by ho rodiče nikam nepustili. Nabalil si pár buchet do uzlíku a vyrazil směrem k jeskyni. Čím více se blížil ke svému cíli, tím méně lidí potkával. Martin se nebál jen tak něčeho, ale jak vstoupil do lesa, který jeskyni obklopoval, začala v něm být malá dušička. Ale co, když už se jednou vydal na tuto cestu, přece se nevrátí. Les postupně houstl, až byl tak hustý, že takřka nepropouštěl sluneční světlo. Najednou se před Martinem vynořila jeskyně. Hoch se strachem do ní vstoupil, byla ale prázdná. V jeskyni byl vzorný pořádek, všude bylo čisto. Martinovi to nějak nepasovalo k představám, které o dracích měl. Byl smutný, že po tak dlouhé cestě se s trojhlavou příšerou nesetkal. Najednou se zvedl vítr a Martin viděl, jak drak přilétá. Už nebyl tak statečný, měl strach. Nevěděl, co řekne, proč vstoupil do jeho jeskyně. Pozdravil draka a čekal, co se bude dít. Na všech třech jeho hlavách ale viděl úsměv. Nevypadal až tak nebezpečně, jak si zpočátku myslel. Drak pozval Martina dál a svěřil se, že za pět let, co zde bydlí, neměl ještě žádnou návštěvu. Ten mu pověděl o životě ve vesnici. Až si vše řekli, rozloučili se a Martin slíbil, ze ho zase někdy přijde navštívit. Po návratu domů se chlubil, že byl v dračí jeskyni. Lidé mu nejprve nevěřili, ale Martin je přesvědčil. Všem říkal, že drak není vůbec zlá krvelačná příšera, ale milý společník. Od té doby lidé z vesnice často chodí do jeskyně. Drak se již necítí sám a má konečně také kamarády.