V jedné nádherné a obrovské zoo nedaleko města Zlína žila krásná zebra. Neměla sice žádné jméno, ale chodilo se na ni dívat mnoho turistů. Jednou k výběhu přišla holčička jménem Kristýnka. Zebře se toto jméno tak zalíbilo, že si okamžitě začala říkat také Kristýnka. V zoo se jí moc líbilo a všichni se o ni krásně starali.
Jednoho dne ale viděla dokument o tom, jak ve volné přírodě žijí zebry ve velkých stádech. Zatoužila své stádo také najít, a tak se vydala na průzkum do města, aby si našla nové kamarády. Nachodila mnoho kilometrů, kopejtka už ji bolela, ale žádnou jinou zebru stále nepotkala.
Vtom uviděla na silnici přechod. Vypadal podobně jako ona! Navíc od lidí okolo slyšela: „Půjdeme přes zebru,“ nebo „Radši počkáme na zebře na zelenou než to riskovat.“ Jakmile Kristýnka slyšela slovo „zebra“, byla si jistá, že našla svého nového přítele. Přiblížila se k přechodu a začala na něj mluvit: „Ahoj, já jsem zebra Kristýnka ze zoo. Chtěla jsem najít přátele ve volné přírodě. Budeme kamarádi?“
Jenomže přechod vůbec neodpovídal. „Ty se se mnou nebavíš?“ zeptala se smutně Kristýnka. Když ani podruhé nedostala odpověď, poodstoupila a začala přechod pozorovat zpovzdálí. Zjistila, že tato „zebra“ neuvěřitelným způsobem pomáhá lidem. Auta, ty velké plechové krabice, se jí bázlivě vyhýbala, a jakmile na ni lidé vstoupili, všechna auta zastavila.
Kristýnka tu statečnost obdivovala. Došlo jí sice, že s touto mlčenlivou zebrou si asi moc nepovykládá, ale rozhodla se, že si z ní vezme příklad. Vrátila se zpátky k zoo, postavila se k silnici a čekala na první návštěvníky. Jakmile se objevili rodiče s dětmi, pokynula jim hlavou, aby zastavili. Poté vešla doprostřed silnice a zastavila všechna projíždějící auta.
Když doprava utichla, bezpečně pokynula chodcům, aby přešli na druhou stranu. Děti i rodiče byli nadšení, že jim s přecházením pomáhá živá zebra! Od té doby se tato zoo stala nejoblíbenější na celém světě a Kristýnka získala stovky přátel nejen mezi zvířátky, ale i mezi lidmi.
