Jak zebra začala mít ráda své pruhy

Byla jedna zebra Žanet, která si žila na savanách jižní Afriky. Měla kolem sebe přátelské stádo a v něm i svou nejbližší rodinu. Zebry si vždycky pomáhaly. Jen s jedinou věcí mladá zebra Žanet nemohla za svými kamarády ze stáda přijít. Už dlouhou dobu řešila své pruhy. Nelíbily se jí. Žádná zebra ze stáda to však nechápala. Pro ně byly pruhy přirozené a řadu z nich do té doby ani nenapadlo otázku černobílých pruhů řešit.

Z toho byla Žanet smutná. Kombinace černé a bílé barvy jí připadala nudná. O to více, když spatřila růžové plameňáky. To by byla barva pro ni! Nebo třeba zlatá hříva lva. Skvrny na dlouhém krku žirafy! Barevné peří papouška. Úplně nejlepší to podle ní měl chameleon, protože ten mohl svou barvu přizpůsobovat okolí. Dokonce i šedá barva slonů jí připadala zajímavější než její černobílé pruhy.

Zebra Žanet, která byla velmi krásnou zebrou, se nad otázkou svých pruhů dlouze zamýšlela. Co by mohla udělat pro to, aby vypadala jinak? Pomohlo by snad, že by se vyválela v blátě? Nebo se obalila zlatavou trávou? Snad kdyby se jí podařilo na sebe nějakým způsobem nalepit zelené listí ze stromů? Už dokonce mluvila s plameňáky a chtěla po nich pírka, která jim sama vypadnou. Ti se jí však jen vysmáli.

Jednou se Žanet tak zamyslela, že přestala vnímat svět okolo. Proto včas nerozpoznala signály stáda a ocitla se tváří v tvář lstivému gepardovi. Ten ji chtěl ulovit k večeři a Žanet si opravdu myslela, že je to její poslední okamžik, co je naživu. Rozeběhla se a chtěla gepardovi utéct. Už ji skoro doháněl, ale pak ho oslnilo slunce a zebří pruhy zmátly jeho zrak. Vyskočil a místo do zebry se zakousl do kmenu stromu stojícího hned vedle ní. Tato rána jej omráčila a Žanet mohla najít svou skrýš.

Když tuhle historku vyprávěla stádu, ostatní zebry jen chápavě přikyvovaly. Řekly: „Tak, tak, zachránily tě tvoje zebří pruhy, které tolik nesnášíš. Ne nadarmo nám zebrám příroda nadělila právě pruhy. Ty mohou geparda nebo jinou šelmu dokonale zmást.“ A tak zebra Žanet začala mít své pruhy ráda. Ještě lepší to bylo, když se blízko u jejich stáda objevilo auto. Z něj vystoupila krásná fotografka, která na sobě měla sako s bílými a černými pruhy a ke svému společníkovi prohlásila: „Tyhle zebry jsou stejně nejdokonalejší zvířata. Kdyby věděly, že právě kombinace černých a bílých pruhů je dnes velice v módě, byly by na sebe patřičně hrdé!“ To zebra Žanet nečekala! Jinde ve světě jsou její pruhy v módě. A pak Žanet přišla na to, že zvíře nebo člověk může vypadat různě a sem tam může chtít mít peří místo srsti, ale pořád by neměl zapomínat na to, mít se rád přesně takový, jaký je!