Byl už pozdní večer, když maminka ukládala Tomáška do postýlky. Byl to milý a poslušný chlapec, ale dnes se mu ještě nechtělo tak brzy spát. A tak mu maminka začala číst pohádku: „Nikdo neví, jestli je to vymyšlené, nebo skutečné, ale prý na Měsíci žije malý mužíček. Ten mužíček se jmenuje Měsíček a vždycky za úplňku přijde k nějakému dítěti a splní mu jeho sen.“
Tomášek s myšlenkami na Měsíčka pomalu odplouval do říše snů. Tam se mu zdálo všelicos – o mamince a jejích chutných lívancích, o kamarádech ve škole i o jeho oblíbených hračkách. Ale najednou se Tomášek ocitl v jakési podivné místnosti, kde ještě nikdy nebyl. A tam se objevil starý mužíček s dlouhým šedivým vousem, v modrém plášti a čepičce, která měla na špičce malý zlatý měsíček.
„Kdo jsi? Ty jsi Měsíček?“ zeptal se Tomášek zvědavě a stařík se na něj podíval. „Ano, jsem Měsíček. Nevím sice, jak ses ke mně dostal, ale já už nepracuju,“ řekl Měsíček a Tomášek trochu posmutněl. „Jak to? Vždyť maminka mi o tobě říkala, že chodíš za dětmi a plníš jim sny,“ řekl náš Tomáš a stařík se smutně posadil do křesla.
„Ano, dřív jsem to dělával. Ale zjistil jsem, že o mně stejně nikdo neví a děti si ani neváží toho, co pro ně dělám,“ postěžoval si Měsíček a poškrábal si svůj dlouhý vous. „To není pravda! Vědí o tobě všechny děti na světě a každý by chtěl, abys ho aspoň jednou navštívil. Nevíš, jak jsem šťastný, že jsi přišel právě za mnou. Když přestaneš dělat to, co děláš, vezmeš dětem radost ze snů,“ řekl Tomášek a Měsíček se zamyslel nad jeho slovy.
„Chlapče, jestli je to opravdu tak, vrátím se ke své práci. Asi opravdu není nic nad dětské štěstí a dětský smích,“ řekl Měsíček, postavil se z křesla a usmál se na Tomáška. „A za to, že jsi přemluvil starého muže, ti splním jakékoli velké přání,“ dodal. Tomášek si vzpomněl na jeden sen, který se mu kdysi zdál.
„Chtěl bych na Měsíc. Vždycky jsem chtěl vědět, jak to na Měsíci vypadá,“ řekl zasněně a Měsíček k němu přistoupil blíž. „Staň se. Dotkni se mojí čepice,“ poručil mu. Tomáš se dotkl Měsíčkovy čepice – a v tu ránu se ocitli na Měsíci. Tomáš s úžasem hleděl, jak je to tam obrovské. Kolem sebe viděl naše nejbližší planety a naše obrovské zářivé Slunce. A smál se, jak zvláštně se po Měsíci chodí.
Když se ráno Tomášek probudil, radoval se ze svého snu ještě dlouho. Nikomu však o dobrodružství s Měsíčkem neřekl a doufal, že ho Měsíček ještě někdy navštíví.
