Byla jednou jedna velká gorila jménem Frankie. Byla sice obrovská a na první pohled působila hrozivě, ale měla srdce na pravém místě. Všichni se jí však báli, protože působila majestátně, měla velké svaly a vypadala nebezpečně. Všechna zvířata před ní měla respekt, ale i strach. Nikdo nevěřil jejím přátelským očím a to ji moc trápilo.
Jednoho dne se Frankie potulovala džunglí a hledala si něco k snědku. Nejraději si pochutnávala na křupavých listech nebo na šťavnatém ovoci, které občas našla. Její hledání však přerušilo volání o pomoc. Frankie slezla ze stromu, protože zaslechla pláč a volání o záchranu.
Opatrně kráčela mezi velkými stromy a dávala pozor na každý svůj krok, aby náhodou nešlápla na broučka nebo žabku, kterých je v džungli nespočet. Šla za zvukem, až narazila mezi barevnými květy na malého papouška, který ležel na zemi a plakal bolestí. Papoušek měl poraněné křídlo a nemohl vzlétnout.
Najednou se nad papouškem objevil hrozivý stín. Papoušek zvedl hlavu a spatřil před sebou velkou gorilu – Frankie. Vyděšeně se zmítal po zemi a snažil se vzlétnout, ale jeho bolavé křídlo mu to nedovolilo.
„Neboj se, chci ti pomoci. Jsem přece býložravec, já tě nesním,“ řekla Frankie milým, hlubokým hlasem.
Papoušek, který se jmenoval Tiki, se ale velmi bál. Velkým tvorům v džungli se vždy raději vyhýbal a díky svým křídlům, která ho držela vysoko v bezpečí, se mu to dosud dařilo.
„Ale, ale, copak to tu máme za chutnou snídani, sssss,“ zasyčel zelený had, který se náhle připlazil ke zraněnému papouškovi Tikimu.
„Můžeme se podělit, když chcešššš,“ zasyčel znovu a jeho žluté oči se zabodly do velké gorily. Frankie se jeho nápad ale vůbec nelíbil. Chtěla Tikimu pomoci, ne ho sníst.
„Já ho sníst neplánuji – a ani ty! A teď zmiz!“ řekla gorila rozzlobeně a hrozivě se udeřila do hrudi, aby hada vyplašila. Ten hlasitě zasyčel, ale neodešel.
Frankie se však hada nebála, i když měl v zubech jed. Popadla ho a odhodila daleko do džungle. Nechtěla, aby papouškovi ublížil.
„Děkuji ti za záchranu,“ řekl zraněný papoušek Tiki. Frankie se usmála, opatrně ho vzala do náruče a přivinula k sobě.
„Můžu tě vzít do bezpečí a zkusit ti ošetřit křídlo?“ zeptala se Frankie. Tiki se sice ještě trochu bál, ale nakonec přikývl.
Gorila neváhala a odnesla Tikiho k sobě domů. Položila ho do svého hnízda z čerstvé trávy a různých větviček. Tam mu jemně, opatrnými prsty, obvázala křídlo liánami.
„Děkuji,“ zašeptal Tiki a vyčerpáním usnul. Frankie se o něj každý den starala, dokud nebyl zcela zdravý a jednoho dne konečně vyletěl vysoko k obloze.
„Kdo by si pomyslel, že mi jednou tak velká gorila zachrání nejen křídlo, ale i život,“ řekl Tiki vděčně a radostně poletoval kolem se zdravým křídlem.
A tak se z papouška Tikiho a velké gorily Frankie stali přátelé. Dokonce i ostatní zvířata v džungli se dozvěděla o její statečnosti a pomoci a přestala se jí bát. Vždyť přece ochránila papouška a ošetřila mu poraněné křídlo. A tak se z velké gorily, které se dřív všichni báli, stala kamarádka, na kterou se mohou zvířátka spolehnout.
