Plížáci. Ty asi znáte. Jestli ne, trochu povídání k těmto strašidlům je zde.
Takhle parné léto nepamatoval ani starý Hjunt. Ve sklepě se mu oteplilo o dva stupně a on už sháněl nůžky, aby si udělal letní sestřih kožichu. Co jsme ale měli říkat my, kteří bydlíme v posledním patře paneláku. Moje milované děti odjely s rodiči na vesnici k vodě, paní Simonová si vzala dovolenou a odjela někam do hor a pan Karlíček si koupil zmrzlinu, kterou mu Píhat ukradnul a sežral, a tak si musel pan Karlíček odjet koupit novou.
V paneláku bylo liduprázdno a horko k zalknutí, že ani v noci se nám dobře nespalo.
„Co kdybychom také jeli k vodě?“ napadlo jednou odpoledne Píhata, který se převaloval v pelechu a funěl horkem.
„Plížáci panelákoví zásadně necestují ze svého paneláku,“ odcitoval jsem poučku ze školy.
„Já jsem netvrdil, že někam pojedeme. Z paneláku nevystrčíme ani tlapku. Paní Simonová má doma moře a já myslím, že je čas odjet na dovolenou.“
„Moře? Jak by mohla mít v bytě moře?“ nechápal jsem.
Ale Píhat se usmál, jako když sežral všechnu moudrost světa (zatím to teda byla jen zmrzlina), a pokynul mi, abych ho následoval.
Prokličkovali jsme chodbami do bytu paní Simonové. Píhat šel zkušeně v čele a brzy jsme se ocitli u moře. Ale bylo takové hranaté, v knížkách vypadalo kapánek jinak.
„Provedu skok plavmo za tlapami, sleduj,“ vypnul hrdě hruď Píhat, vylezl na skříňku, postavil se na kraj té průhledné krabice s vodou a předvedl elegantní skok.
Píhat s cáknutím dopadl do vody, až se přes okraj trocha vody vylila a zmáčela koberec.
„No ták, pojď zkusit, jaká je voda,“ volal na mě a plaval v tom podivném bazénku.
Vylezl jsem tedy také nahoru a opatrně si smočil ve vodě jednu tlapku.
„Je mokrá,“ povídal jsem. „Ale příjemná.“
„Tak honem za mnou.“
Píhat se nadechl, zadržel dech a potopil se. Zmizel někde pod hladinou mezi zelenými rostlinkami a okrasnými kamínky.
Hupsnul jsem dovnitř. Cák! Fíha, bylo to příjemné. Hned jsme se začali s Píhatem honit, stříkat po sobě vodu, když tu najednou se o mě něco otřelo.
„Co to bylo?“
„Asi kytka, co by to mělo být,“ mávnul nad tím rukou Píhat.
„To nebyla kytka, bylo to nějaké červené.“
„Tak asi ryba. Ty jsou v moři taky.“
Vyškrábal jsem se na kraj hranatého moře. Koukal jsem, jestli tam ty ryby uvidím. Ale Píhat dělal vlny, že jsem jen těžko viděl dno. Najednou ale Píhat zavřísknul.
„Au! Něco mě kouslo do ocásku!“
Během chvilky byl na komodě vedle moře a točil se dokola, ve snaze dosáhnout na svůj ocásek. Měl na něm zakousnutou oranžovo-červenou rybu.
„Vydrž, já ti to sundám.“
Rychle jsem přiskočil k němu a chytil rybu do zubů. Byla mokrá a slaná, fuj. Hned jsem ji vyplivnul zpátky do moře.
„Jsi celej?“
Píhat si ještě jednou prohlédl svůj ocásek, pak pokýval hlavou.
„To je ale smůla. Baba si snad pořídila piraně. Máme po koupání.“
„To je škoda, prevíti mokří. Bylo to docela osvěžující,“ souhlasil jsem a koukal se, jak se hejno kousavých rybiček spojilo a cenilo na nás zuby.
„Nikdo jiný tady v paneláku už akvárium nemá,“ povídal smutně Píhat.
„Akvárium? Co to je?“
„To je to naše moře, trubko. Pojď, půjdeme se chladit do lednice.“
A tak jsme se chladili v lednici. Nebylo to špatné, ale musím přiznat, že když jsme se přesunuli do lednice pana Karlíčka, bylo to lepší. Měl tam spoustu dobrot. S plným břichem a ochlazení jsme se odvalili do pelíšku, kde jsme se moc pěkně vyspali.
Další den se prudce ochladilo a vedra zdárně skončila. Paní Simonová se vrátila z dovolené a hlasitě kárala své rybičky, že v době její nepřítomnosti šplouchaly a vylily půlku akvárka na koberec, který teď může tak akorát vyhodit. Pan Karlíček jí přišel ochotně pomoct koberec srolovat a vynést ven.
Velké ochlazení ale způsobilo, že ve sklepě klesla teplota o pět stupňů proti normálu, takže se náš starý Hjunt klepal jako osika. On se totiž už ostříhal. A trochu to přehnal, že vypadal jak takoví ti nahatí psíci.
Aby nám nenastydnul, vypravili jsme se s Píhatem na půdu, vyštrachali tam starý svetřík pro štěňátka s obrázky sobů, stromečků a vloček a Hjunta do něj navlékli. Přál bych vám to vidět, vypadal jak vykulená kočka pod vánočním stromečkem. Smáli jsme se ještě v pelíšku.
Tak dobrou noc, děti, a neplavte v akvárku. Nebo si předtím zjistěte, co tam bydlí za rybičky, ať nedopadnete jako Píhat.
