Ve Strašidrně byl krásný den. Jaro už klepalo na dveře a kytičky rozkvétaly. Objevily se už bíle kvetoucí strašenky i bubule a probudily se mouchy. To je dobrá zpráva pro všechna zubatá strašidla, protože se z nich dá připravit úžasný a moc dobrý mouchčník.
Dnes 22. dubna ale nebyl čas na žádné mouchčníky, protože se konaly oslavy Dne Země. Strašidla z celého Strašidrna se sešla na náměstí, kde se na pódiu konal strašidelný koncert. Po něm dostal slovo starosta Strašidrna. Pochválil strašidla, že mají nejčistší město ze všech strašidel.
„Jupí! To dostaneme nějakou cenu!“ radoval se taťák Zubatý.
Pan starosta ale zavrtěl hlavou.
„Kdepak, pane Zubatý. O fous nám unikla.“
„Jak je to možné?“ ptal se kdosi ze shromážděných.
„Zkazila nám to černá skládka na kraji města. Někdo tam vyhazuje odpadky a my je nestačíme uklízet,“ vysvětlil starosta.
„No to je hrůza,“ prohlásil chlapec Bubík, dopil džus z krabičky a prázdný obal hodil za záda. Krabička spadla na zem, kde zůstala ležet.
„Ty jsi čuně, Bubíku,“ vyplísnila ho Zubomila, jeho mladší sestra. „Takhle se chovat je odporné. Obzvlášť na Den Země.“
„Den ze mě? A co takhle den z tebe?“ zachechtal se Bubík.
„Ukliď to po sobě,“ naléhala Zubomila.
„Ani omylem.“
„Dokážeš si představit, jak by to tady vypadalo, kdyby se takhle choval každý?“
„Já nevím. Hezky?“ hádal Bubík a dál se šklebil.
„Kterému čuněti by se líbilo žít v odpadcích?“ rozčilovala se Zubomila.
„Sleduj, ségra,“ ušklíbnul se škodolibě Bubík, snědl bonbón a obal odhodil na zem.
„To tě přijde draho, Bubíku,“ zavrčela Zubomila.
„To sotva.“
Zubomila ale už věděla, jak toho darebáka potrestá. Zvedla ruku jako ve škole.
„Pane starosto? Já vím, jak to vyřešit s odpadky u lesa.“
„Vážně, děvče? Pojď sem ke mně.“
Zubomila došla na pódium, kde stál starosta před obyvateli Strašidrna.
„Můj bratr Bubík navrhuje, aby všichni šli a odpadky na černé skládce uklidili. A aby všem ukázal, jak si váží pořádku a naší planety Země, chce jít příkladem a začít.“
„Velmi dobře, Bubíku. Jsi vážně vzorné strašidlo,“ ocenil ho starosta.
„Cože? Já?“ vykulil Bubík oči a rozhlížel se, kam by utekl. Ale nebylo kam. Všichni mu tleskali a dívali se na něj.
„Bubíku, vezmi si pytel a jdi sbírat odpadky. A vy ostatní pojďte také. Pojďme všichni. Přece ho v tom nenecháme, ne?“ povzbudil strašidla starosta.
A tak všechna strašidla vyrazila. Během odpoledne byl všechen nepořádek pryč, že byste místo u lesa ani nepoznali, jak teď krásně vypadá.
„A uklizené místo u lesa budou hlídat naši nejlepší strašáci,“ rozhodl starosta. „Firma Polekal & Pádil se ochotně nabídla, že místo pohlídá.“
A tak strašidla oslavila Den Země úklidem odpadků, aby se jim ve městě i kolem něj hezky žilo. Vždyť pro samé odpadky nebyly vidět ani kytičky.
Ale co Bubík? Že by k tomu neměl co říct? No, možná by i něco řekl, ale byl z uklízení tak unavený, že hned po večeři zmizel ve svém pokojíčku a usnul zachumlaný v peřině. Spalo se mu moc dobře. I on totiž moc dobře věděl, že pohazovat odpadky kolem sebe se nesluší. Dobrou noc.
Den Země je každoroční akce, která se koná 22. dubna a jejímž cílem je podpořit ochranu životního prostředí. Každý rok je skvělou příležitostí, jak sobě i dětem připomenout, jak důležité je chránit naši planetu pro nás i pro budoucí generace.