Bylo jednou jedno království. Bylo však jiné, než jaká známe. Bylo totiž pod vodou, daleko od světa lidí. V království na korálovém útesu žili nevídaní podmořští tvorové, krásné ryby, jaké svět ještě neviděl, ale také mořské panny, Aurelie, Luna a Marisa.
Všechny byly známé svými třpytivými zelenými ocasy, svou krásou a šikovností. Každá mořská panna měla nádherné vlasy. Aurelie měla krásně růžové, Luna dlouhé modré a Marisa červené. Svou krásu a svůj korálový útes však musely před lidmi schovávat.
Byl krásný slunečný den a na vodě se třpytilo sluneční světlo a ve vlnách vytvářelo barevné duhy. Aurelia, Luna a Marisa si hrály u hladiny a chichotaly se, když honily kámoše, delfína Flipa, který dělal třpytivé bubliny a vyskakoval vesele nad hladinu. Potom se honily kolem korálů ve svém království. Nad jejich podmořským královstvím se najednou zatáhlo. Bylo to zvláštní, protože byl krásný slunečný den, ale nad korály se objevil tmavý flek. Něco bylo na hladině. Aurelie opatrně vykoukla na hladinu, zvedla zrak a zalapala po dechu. „Loď!“ zašeptala udiveně, ale se strachem v hlase. Byla to loď, která lovila ryby. „Lidé jsou nebezpeční, nemohou nás najít,“ zvolala ustaraně Luna, která s Marisou také vykoukla zvědavě na hladinu.
Sestry věděly, že musí být opatrné kolem lodí, protože námořníci byli často zvědaví na tajemné mořské tvory na útesu. Nemohli objevit jejich království! Rychle se potopily, jejich ocasy se blýskaly v záři slunce. Sestry i kámoš Flip uháněli pryč od svého útesu. Nemohou je zavést přímo k nim domů! Jenže už bylo pozdě, loď se otočila a do vody dopadla velká síť a přibližovala se k nim. Flip se v dálce ztratil, ale posádka lodi je spatřila.
Luně se rozbušilo srdce, když cítila, jak jí síť prošla kolem růžového ocasu. „Musíme se dostat pryč! Pokud nás chytí, už se nikdy nevrátíme domů!“ plakala a plavala rychle, jak jen mohla. Aurelie byla ze sester nejrychlejší a plná odvahy. „Pojďme plavat směrem ke skalnatému útesu u ostrova. Síť se přes husté kamenité útesy nedostane a loď se nebude tak snadno pohybovat,“ napadlo Aurelii.
Sestry souhlasily a švihnutím ocasu vyrazily směrem k okraji ostrova, který obklopovaly vysoké skály. Mořské panny kolem nich chytře proplouvaly. Loď zastavila, neschopná přes skály pokračovat v pátrání. Síť byla sice stále za nimi, zamotala se ale do skály a roztrhla se. Sestry přemýšlely, jak odlákají loď daleko od nich a jak se dostanou zpátky domů. Najednou se před nimi objevil jejich kamarád, delfín Flip. „Mám nápad!“ zvolal sebevědomě a vyplul na hladinu. Vyskočil vysoko z vody a šplouchal v blízkosti lodi tak silně, jak jen to šlo.
Posádka byla překvapena náhlým šploucháním, myslela si, že jde o mnohem většího mořského tvora. Nechali roztrženou síť ve skalách a uháněli pryč za podivným mořským tvorem, i když to byl ve skutečnosti jen delfín Flip. Delfín se ponořil do vody a se šploucháním vedl loď daleko od skal, ostrova a hlavně od domova, korálového útesu. Když loď odjížděla a vzduch byl čistý, sestry plavaly mezi skály, aby se dostaly zpět domů, do bezpečí. Skryly se ve svém království pod velký korál a sledovaly, jak stín lodi mizí v dálce.
Když bylo pobřeží čisté, Flip se vrátil zpět do království. „Odlákal jsem je až daleko do středu tmavého oceánu. Odtud se už k nám nevrátí,“ řekl hrdě delfín. „Zachránil jsi nás!“ zvolala Marisa a spolu se sestrami objaly jejich kamaráda delfína.
Ve svém království Aurelia, Marisa a Luna vyprávěly příběh svým kámošům – rybičkám a jiným tvorům – o tom, jak k nim přijela nebezpečná loď a jak je Flip zachránil. Všichni v korálovém útesu věděli, že musí být více opatrní, lidí se báli tak jako ničeho jiného. Sestry však nikdy nezapomněly na dobrodružství a šikovnou týmovou práci, která je zachránila před odhalením. Pokaždé když v dálce uviděly jakousi loď, schovaly se tak, aby je nikdy nikdo nenašel a aby jejich tajemství zůstala v bezpečí před světem.
