Děti, určitě si vzpomínáte na příběh o tajemném jezeře, které plní tajná přání. Důležité je, abyste do něj hodily to nejcennější, co máte, a jezero vám váš sen splní.
Ale některým se to skutečně podařilo. Mezi dobrodruhy, kteří se vydali hledat tajemné vody třpytivého jezírka, byla i krásná dívka Margareta. Dívka to byla z chudých poměrů, ale jezero musela najít. Netoužila však po bohatství či moci jako všichni ostatní… Toužila nejvíce po tom, aby její malá sestřička nebyla už nemocná a uzdravila se. Cestovala dlouhé dny a noci, aby jezero našla. A neuvěříte, ale krásné Margaretě se podařilo překonat nástrahy tajemné cesty a dnes se dozvíme, zda jezero skutečně našla a zda se její přání splnilo.
Dívka vyšla ze své skrýše, kde přečkala noc, vykoukla z jeskyně a vydala se na cestu. Nevěděla přesně, kterým směrem má jít, ale od jednoho tuláka získala za láhev vody cennou mapu, podle které by mělo být jezero nedaleko. Před Margaretou se najednou zjevila louka plná slunečnic. Byly krásné. Jako tisíc žlutých hvězd, které spadly na zem. Dívka nahlédla do zmačkané mapy.
„Už jen přejdu louku a tamten kopec ve tvaru spícího obra a jsem tam,“ řekla dívka a pustila se do dlouhé chůze. Když se blížila k hoře ve tvaru obra, najednou se před ní zjevila liška. Margareta nechtěla zvíře vyplašit ani mu ublížit. Liška je tam v lese přece doma. Opatrně zvíře obešla a šlapala po hoře stále výš. Liška se ztratila v keřích. Jiní by do ní stříleli, lovili ji a ublížili jí. Ona taková není.
Margaretiny oči se rozzářily úžasem. Srdce jí bušilo očekáváním a dobrodružstvím, když se před ní zjevila třpytivá voda kouzelného jezera. Jezero bylo jiné než ostatní. Třpytilo se jako žádné jiné. Dívka si klekla u břehu jezera, upravila si sněhobílé šatičky a vložila do ledové vody to nejcennější, co měla… sebe, své ruce, kterými denně pracuje v hrnčířství, nic cennějšího totiž nemá. Pomalu zavřela oči a zvolala svou prosbu o vyléčení sestřičky.
K jejímu překvapení jí voda odpověděla. Hlas krásný a zpěvavý jako sám anděl se nesl přes jezero. „Čistějšího srdce není, proto ti tvé přání splním,“ řeklo jezero. Později Margaretě vysvětlilo, že liška byla ve skutečnosti poslední zkouška před objevením jezera. Nebyla to ledajaká liška, ale zlý, mocný obr. Kdyby lišce dívka ublížila, liška by se změnila na obra a dívku k jezeru nepustila jako mnoho lidí před ní. Ale Margareta se rozhodla správně a zvíře nechala jít. Stejně tak u ježka. A také proto se k jezeru dostala.
Dívka vroucně poděkovala a vydala se zpět do své vesničky. S nadějí, že se její tajné přání splnilo a sestřička bude zdravá, utíkala přes husté lesy.
Když vešla do vesnice, nevěřila vlastním očím. Celá vesnice jásala a plesala. „Malá Elinka se vyléčila z dlouhé a zlé nemoci!“ ozývalo se z každé strany nadšeně. Margareta běžela domů, aby se o tom přesvědčila. A ono se to opravdu stalo! Její malá sestřička Ela vesele tančila v kuchyni a usmívala se. Margaretiny oči, unavené z cesty, zaplavily slzy radosti. Sestru vzala do náruče a spolu s mámou jásaly radostí. A tak jezero skutečně splnilo dívce její přání. Pověst o její statečné cestě k jezeru se roznesla po světě do mnoha srdcí.
A tak přetrvala legenda o kouzelném jezeře, šeptajíc svá tajemství těm, kteří měli srdce čistá a našli jeho mystické objetí a splnili si tím i nejtajnější přání.
