Jak skřítkové dělali lumpárny

To se jednou v noci, když všechno spalo, sešla parta pěti skřítků. Nebyli to obyčejní skřítci, ale takoví ti malí, co pořád jen tropí lumpárny. Dneska v noci se obzvlášť nudili, a tak uspořádali soutěž. Kdo vymyslí tu největší lumpárnu, ten vyhraje.

První skřítek, Rušič zelený, svolal pod okno jednoho spícího domu několik psů a rozštěkal je. V okně se rozsvítilo, vyklonila se babička a okřikla psy.

„Koukejte spát, psiska. Vždyť je noc,“ a zavřela okno.

Skřítek Rušič to zopakoval ještě několikrát. Babička pokaždé otevřela okno a vyhodila psům něco k jídlu. S plnou pusou snad štěkat nebudou, myslela si. Nakonec to dopadlo tak, že lednička zela prázdnotou. Přežraní psi usnuli a babička konečně mohla jít na kutě také. Zítra se bude muset vypravit do města na nákup, protože už jí nic k jídlu doma nezbylo. Všechno to naházela psům.

Skřítkové se řehtali. Přišla řada na druhého skřítka. 

„Koukejte, kluci,“ povídal skřítek Betonek šedivý a běžel k hlavní silnici, kde kouzelným rýčem vykopal několik děr. 

Každé auto, které tudy projelo, poskočilo, jak mu kolo vjelo do díry. Řidiči se zlobili a snažili se dírám vyhýbat. Ale skřítek Betonek tam těch děr udělal tolik, že když se jedné díře auto vyhnulo, spadlo do jiné.

Skřítci se řehtali a řehtali. Přišla řada na třetího skřítka. 

Skřítek Blikavec černý chvilku poletoval kolem drátů. Najednou všechna světla několikrát zablikala. Na okamžik zhasla a pak se zase rozsvítila.

„Dobrou noc, lidičky,“ zvolal skřítek Blikavec a zhasnul všechno elektrické světlo. Lidé, kteří ještě nespali, ale třeba se ještě dívali na televizi nebo si četli, koukali, co se to děje. Lidé, kteří v noci pracovali, neviděli na práci. Pan doktor v nedaleké nemocnici chtěl zrovna píchnout někomu injekci a místo toho ji zapíchnul do polštáře.

„Dobré ráno, lidičky,“ zavolal skřítek Blikavec mezi slzami smíchu a zase rozsvítil. 

Světla zase svítila, televize zase televizovaly, pan doktor si vzal novou injekci pro nemocného a tentokrát se trefil. Lidé se zase vrátili k tomu, co dělali.

Skřítci se váleli smíchy po zemi. Přišla řada na čtvrtého skřítka lumpíka. Říkalo se mu Houkal modrý. Jako modrý stín se snášel do komínů a tam foukal, že to lidem doma hučelo. A takto Houkal rušil lidi ze spaní a dělal meluzínu. 

Skřítkové se smáli. 

„Teď se předveď ty, skřítku v oranžové,“ volali na posledního skřítka, který byl mezi nimi nový. „Jak se jmenuješ? Jsi nějaký malý. Umíš vůbec udělat nějakou velkou lumpárnu?“

„Já jsem Šlofíček stříbrný. A celé město dokážu vzbudit jediným pšouknutím. Teda, mávnutím.“

Skřítci se smáli jeho přeřeknutí. To Šlofíčka naštvalo a začal kouzlit. Možná že byl nervózní. Možná že si popletl kouzlení. Ale místo obřího kanónu, který střílí ten nejhlučnější ohňostroj, se podařilo skřítkovi vykouzlit jen malou lampičku. Takovou, jakou si dávají lidé na stůl, aby viděli na psaní nebo na čtení.

Skřítkové se chechtali, div si smíchy nepotrhali pusinky. Šlofíček ale mávnul rukou.

„Račte se uklidnit, milánkové,“ povídal. „Tahle lampička dozajista něco umí. A něco hodně darebáckého.“

„Jo, třeba svítit?“ ptal se Betonek, a aby smíchy neupadl, opíral se o svůj kouzelný rýč.

„Dívejte, kluci,“ nedal se Šlofíček, skočil s lampičkou k oknu nejbližšího domu a posvítil s ní na spícího tatínka.

Najednou se místo stínu na zdi objevil film jako v televizi. V tom filmu hrál ten spící tatínek! A honil ho přerostlý gumový medvídek.

„Co to je?“ divili se skřítkové. „Ta tvoje lampička nám promítá to, co se lidem v noci zdá. To je úžasné!“

Skřítkové z toho byli u vytržení. Však Šlofíček se také divil. Ale copak je odhalovat lidské sny lumpárna? No, možná se budete divit, ale skřítkové se tu noc nasmáli nejvíc za celé své skřítkování.

Promítali si film z toho, jak se zdá mamince o tom, jak zaparkovala auto a neví kde. To je brzy začalo nudit, když pořád chodila po parkovišti a stále to své auto ne a ne najít. Babičce se zdálo o tom, jak se chtěla s chutí zakousnout do dortíku, ale v tu chvíli jí vypadaly všechny zuby. Dědečkovi se zase zdálo o tom, jak jeho pes snědl droždí, nakynul a nafouknul se a uletěl mu jako balónek z pouti. 

Děti měly také pěkně veselé sny. Jeníčkovi od naproti se zdál sen o tom, jak mu babička smažila lívance místo na sporáku na popelnici. A Aničce se zdálo o tom, jak se z jejího tatínka stala zpívající víla.

Skřítkové se nasmáli, že je ještě dva dny bolely od smíchu pusy a břicha. Koukat lidem na sny se ukázalo jako pěkná lumpárna. Vždyť sny byly jen jejich tajemství a oni si je pouštěli jako v kině. A tak byl skřítek Šlofíček vyhlášen jako vítěz lumpácké soutěže. 

A co vy, děti? Měli jste také někdy nějaký hodně veselý sen, který by skřítky jistojistě pobavil?