Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou dívku Lunu, která žila v malebné vesničce Za Horami. Krásný hlas a sněhově bílé vlasy a hlavně čisté srdce z ní dělaly přímo anděla. Všichni ve vesnici ji měli rádi. Luna však byla smutná. Zima byla chladná a tuhá, Vánoce se neúprosně blížily, ale sníh jejich vesnici jaksi obcházel.
Byla z toho velmi nešťastná, protože viděla, že vesničané jsou na sebe nějak nevrlí. Musela vnést vánoční náladu, která se pojí hlavně s klidem a láskou, do jejich srdcí. Hádky a neklid přece nepatří k Vánocům.
Dostala proto výborný nápad. Vesničané měli tradici, že vždy, když napadne první sníh, na náměstí se zdobí vánoční stromek. Letos se Luna rozhodla, že to poruší. Nebude s ostatními na náměstí zdobit stromek, až když napadne první sníh, ale Luna ho ozdobí sama a všechny tím překvapí. Štědrý večer už přece klepal na dveře a stromek stále nesvítil! No nikoho to netrápilo, jen Lunu. A ona to změní. A také to tak udělala.
Dívka vyskočila z teplých peřin, pořádně se oblékla, natáhla si na sebe vlněný kožich, obula teplé kozačky a s nachystanou krabicí se pustila do tmavých nočních ulic. V krabici měla uložená světýlka, staré vánoční koule i všelijaké vlastnoručně vyrobené ozdoby. Vesnici osvětlovaly kromě pouličních lamp krásný svit měsíce či blikající světýlka, která zdobila některé domy. Upravila si teplou čepici a vydala se na náměstí, kde stále stál velký, neozdobený vánoční stromek uprostřed vánočního městečka. Stromeček čeká na první sníh, aby ho vesničané spolu ozdobili, jenže sníh jaksi ne a ne přijít. Dívku zlobilo, že sníh nepřicházel, ale ještě více ji trápilo, když slyšela, jak si vesničané v její vesnici mezi sebou povídají. Někteří se pořád jen hašteřili. Vylezla na tatínkův žebřík a začala stromek zdobit.
Pověsila světýlka, pak jednu vánoční kouli, šoupla tam i druhou, plnou třpytek, a když už jí vánoční koule došly, pověsila na stromeček vyrobené ozdoby jako koblihy, slupky z jablíčka či usušené pomeranče. Byla na sebe hrdá, stromek vypadal krásně.
Když se sluníčko pomalu začalo probouzet a vykouklo zpoza hory, stromek byl už celý vyzdobený a vesničané se začali pomalu probouzet. Luna věděla, že je právě teď ten správný čas. Usrkla si horkého kakaa, rozsvítila vánoční stromeček a hrdě se postavila doprostřed náměstí a svým krásným libozvučným hlasem začala zpívat vánoční koledy.
Vesničané vykoukli ze svých skromných domků, oblékli se a shromáždili se na náměstí. Nevěřili tomu, co vidí. Před nimi stál krásně ozdobený vánoční stromek. Vesničané byli velmi dojatí. Nejdříve se k Luně přidali její rodiče a zpívali s ní, ale později se přidala celá vesnice. Všichni spolu tancovali a nikdo už se nehádal. A víte, co se stalo potom? Z bílé oblohy pomalu, ale jistě padala malá třpytivá sněhová vločka a dopadla přímo na Lunin nosík. A s tou drobnou vločkou přišla i další, další a další, až začalo hustě sněžit a vánoční stromeček se pod sněhem krásně třpytil. A kromě třpytivého sněhu se třpytila i srdce vesničanů, ve kterých právě kvůli Luně zavládly klid a láska. A konečně se už nikdo nehádal!
