Na políčku v ječmeni
od božího jara k létu
slyšet bylo jejich hraní
na vrzavém klarinetu.
Přišla kosa, přišla zase,
zašvihla jim kolem uší:
„Já teď paní, hýbejte se!“
Maličkou hned měli duši.
A sto třísek z klarinetu.
„Jaká škoda,“ každý praví.
Na velkou pouť vstali k letu,
na výstavu, ta to spraví.
Piano prý pořídí si,
moderní jak doba káže,
jinak budou hrát než kdysi,
ale též prý o chlup dráže.
