Bylo nebylo, za horami a dolinami schovávalo se malé městečko. Zima už byla v plném proudu a krajinu konečně zahalil tak dlouho očekávaný sníh. Se sněhem přišla i veselá vánoční nálada. Malá Veronika se už nejvíc těšila na vánoční filmy, hry u krbu a stavění sněhuláka. No nějak na to letos zapomněla. Plavovlasá holčička nevěděla, že je třeba slavit vánoční svátky či si užívat prázdniny, i těšit se ze sněhu jaksi pozapomněla.
V jeden zasněžený večer zavolala k sobě kamarády ze školy. Veronika i její spolužačky seděly v pokoji a maminka jim chystala horkou čokoládu. K Veronice přišla na svátky i babička, a když šla kolem pokoje své vnučky Veroniky, viděla, jak si ona i její kamarádi hrají na telefonech. Ani si neříkali příběhy, ani si nezpívali vánoční koledy.
„Vidím, že někdo tady ztrácí vánočního ducha!“ řekla s úsměvem babička a zavolala dětičky do obývacího pokoje. Dětičky sice mrmlaly, ale nakonec si bez mobilů sedly před krb a zachumlaly se do teplých dek.
Když už všichni seděli kolem praskajícího krbu a popíjeli horkou čokoládu od Veroničiny maminky, babička si sedla před ně do křesla a začala vyprávět příběh o zázračných Vánocích, které byly dávno minulé a skoro zapomenuté:
„Kdysi dávno pradávno, když byla celá zima zasněžená a dětičky telefony či televizor ani neznaly, se pár dní před Štědrým dnem setkaly malé děti. Tak jako vy dnes,“ řekla babička a mile se usmála na Veroniku i její kámoše, kteří dychtivě hltali každé babiččino slovo.
Babička pokračovala v mluvení:
„A tyto zvědavé dětičky se procházely zasněženým lesem, kde stavěly sněhuláky, koulovaly se nebo dělaly sněhové anděly. Během hrátek ve sněhu narazily na něco zvláštního. Na zvláštní třpytivý strom. Nebyl to však ledajaký strom. Takový ještě vskutku nikdy neviděly! A pod tím třpytivým stromem ležel malý zabalený dar…“
Hm, co to jen mohlo být? Dětičkám se oči se rozšířily úžasem, jak seděly kolem babičky. „A co bylo v tom dárku? Otevřely ho?“ zeptala se Veroničina kámoška Lucka.
Babička se jen usmála a naklonila se k dětičkám blíž a šeptala:
„Dětičky se naklonily blíž a zkoumaly zázrak pod zvláštním stromečkem. Byl na něm malý papírek, na kterém bylo napsáno, že v dárku se skrývá skutečný vánoční zázrak. Co jenom byl vánoční zázrak? Dále však na papírku stálo, že dárek dokážou otevřít jen ty děti, které věří v ducha Vánoc!“ odpověděla babička.
A věřily dětičky v babiččině příběhu v ducha Vánoc? Jak skončil příběh, který babička vyprávěla své vnučce? Podařilo se jí oživit v dětech kouzlo Vánoc? To se, milé děti, dozvíme v další části.
