Není medvěd jako medvěd

Pohádka na dobrou noc - Není medvěd jako medvěd

V hlubokých kanadských lesích žila rodina medvědů baribalů – taťka, mamka a tři malá medvíďata. Až na jedno medvídě byli všichni černí jako uhel – tak jak baribalové obvykle bývají. Nikomu to zvláštní nepřišlo. Prostě tak to bylo odjakživa a nikdo z rodiny se nepozastavoval nad tím, že jedno medvídě je hnědé.

Všechna medvíďata spolu chodila do jedné třídy. Po škole spolu psala úkoly, dováděla po lesích, běhala mezi stromy, stavěla si bunkry, šplhala po stromech, četla knihy a večer ve stejný čas spolu uléhala do svých pelíšků a povídala si o tom, co během dne prožila. Zkrátka to byla super partička.

Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě

39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok

  • Web bez reklam
  • Náskok – nové pohádky čteš dřív než ostatní
  • 80+ exkluzivních pohádek jen pro členy, každý týden 3 nové
Dočíst pohádku — staň se členem →
Pohádka na dobrou noc - Není medvěd jako medvěd
Není medvěd jako medvěd

Jak medvídci dospívali, začal si jeden z nich všímat, že je něco špatně. Berry byl ten jediný z rodiny, který neměl srst černou. Taky si všimnul, že je o hodně větší než sourozenci. Sice to Berrymu dělalo těžkou hlavu, ale nikomu se nesvěřil, aby na to příliš neupozornil. A tak dny ubíhaly dál.

„Maminko,“ křičel jednoho dne medvídek Henry, když dorazili ze školy, „ve škole se koná olympiáda ve šplhu na strom! To je paráda! Všechny jsem nás přihlásil. V tom jsme přece nejlepší. Šplhat na stromy je přece specialita nás baribalů.“ 

V rodině zavládlo obrovské veselí. Skutečně jsou baribalové pružní, obratní a ve šplhu na stromy jsou v kanadských lesích jedni z nejlepších. 

„Kluci, neměli byste ale zahálet a měli byste začít i trénovat,“ radila jim maminka. 

„Neboj, mamko,“ říkal Jerry, „proti nám nastupují samí břídilové. Přihlášení jsou bobři, kojoti a bizoni. Nikdo, kdo by uměl šplhat lépe než my.“ 

I tak si ale medvíďata šplh trénovala celá dlouhá odpoledne. A najednou Berry viděl, že i v tomto zaostává. Nebyl schopný se na strom ani za nic vyšplhat. Nechtěl, aby ho bratři viděli, a tak trénoval sám. Večer si povídali, jak trénovali, jak jsou dobří a rychlí, a Berry jen přikyvoval.

V den olympiády ve šplhu byl Berry celý nervózní. „Celý svět teď uvidí, že jsem k ničemu,“ pomyslel si Berry. Bylo mu jasné, že bude muset přiznat, že neumí šplhat na stromy jako ostatní členové jeho rodiny.

Když se scházeli všichni účastníci olympiády, šel kolem kojot Willy. „To jsou mi ale věci,“ křikl posměšně a všichni okolo se otočili. „Grizzly a chce lozit na stromy. Já se snad picnu,“ rozchechtal se kojot a začal ukazovat na Berryho. Všechny oči najednou spočinuly na Berrym.

V tom okamžiku se Berrymu na chvíli zastavil svět a všechno mu to došlo. Najednou mu bylo jasné, proč má světlejší srst. Věděl, proč je o tolik větší než sourozenci. A také se rázem vysvětlilo, proč nedokáže vylézt na jediný strom. On nebyl baribal. On byl skutečně medvěd grizzly.

Berry s pláčem utekl před všemi těmi pohledy, které na něho mířily. Utíkal a utíkal. Najednou se ocitl někde hluboko v lese, kde se schoulil do jámy a s pláčem usnul. Byl velmi smutný. Vůbec nechápal, jak se grizzly mohl ocitnout v rodině baribalů. Nechápal, co tam dělal, ani proč mu to nikdo neřekl dříve.

Když Henry a Jerry řekli mamince, co se stalo, vyhlásila maminka pátrání. Po dvou dnech Berryho našli. Byl hladový, vyčerpaný, byla mu zima. Domů se vrátit nechtěl. Měl pocit, že tam nepatří a že ho přece nemůže mít nikdo rád, když je tak odlišný.

Doma ho čekala celá rodina s otevřenou náručí. Maminka Berrymu povyprávěla příběh o tom, jak se dostal k nim do rodiny. Když byl úplně malinký, objevil ho tatínek samotného v lese. Byl ztracený, hledal svou maminku. Celá rodina baribalů si ho hned zamilovala. Naprosto do rodiny zapadl. Dokonce tak dokonale, že po těch letech maminka s tatínkem úplně zapomněli, že není medvěd baribal, ale medvěd grizzly. 

Někdy zkrátka nezáleží na tom, jakou barvu srsti medvěd má. Když se potkají spřízněné duše, není co řešit.

Od toho dne už Berry neřešil, že je větší a světlejší. Všechno najednou dávalo smysl. Už se nesnažil vylézt na strom. Najednou pochopil, že má úplně jiné přednosti, než je svižnost a schopnost šplhat.

I když měl pocit, že už to nejde, tak měl svou rodinu ještě radši než před tímto prozřením. Rodina baribalů mu vytvořila domov a přijala ho takového, jaký je, a on byl neskonale vděčný, že může vyrůstat mezi tak skvělými medvědy.

Co dál?

Navigace příspěvků