Na krásné louce nedaleko močálů seděly tři bludičky. Byly krásné a jejich bílé šaty plápolaly v lehkém větříku. Jejich hlas zněl jako cinkání andělských zvonečků. Málokdo by jim odolal. Už dlouho ale měly zálusk na pocestného Jakuba.
Chodil kolem močálů často. Dokonce po bludičkách pokukoval. Nikdy se k nim ale nepřiblížil. Tři bludičky proto začaly spřádat plány, jak Jakuba nalákat do svých spárů.
Bohatýna a Stracholína nebyly příliš přátelské, ale Valentýna měla dobré srdce. „Sestřičky moje milované, Jakub je dobrý člověk, musíme mu dát šanci,“ řekla prosebně Valentýna. Po dlouhých chvílích Stracholína s Bohatýnou souhlasily. „Nedáme mu to ale zadarmo!“ rázně řekla Bohatýna. Stracholína jí rychle přitakala. „Musí splnit úkol.“ Po několika chvílích přemýšlení se domluvily, že pokud splní jeden ze tří úkolů, nechají ho odejít.
V tu chvíli se objevil Jakub a tentokrát už se bludičkám neubránil a sešel z cesty. Bludičky mu pověděly o jeho naději. Bohatýna chtěla, aby jim přinesl drahé dary, jinak ho nechají v močálu. Stracholína si přála vyděsit ho k smrti, a pokud její strašidelnou cestu překoná, tak ho nechá odejít. Valentýna s dobrým srdcem měla přání prosté. „Udělej bezelstný dobrý skutek a nechám tě odejít.“ Jakub chvíli přemýšlel a ustaraně odešel. Vzpomněl si ale na diamanty, které jsou ukryté v hoře nedaleko jeho domova.
Cesta k této hoře byla strastiplná, ale nakonec se mu ji podařilo zdolat. Po hodinách kopání odcházel šťastný s diamanty v kapse. Po cestě ale potkal stařenku. Uplakanou, unavenou, s očima plnýma strachu. „Stařenko, co se Vám stalo?“ Zeptal se Jakub. Stařenka mu se slzami v očích pověděla svůj příběh. „Odcházela jsem ze svého malého políčka s poslední úrodou brambor a jablek. Přepadli mě loupežníci a vzali mi nejen všechny zlaťáčky, co jsem měla, ale také poslední úrodu.“
O kom se mluvívá, nedaleko bývá. A tak se stalo i tady. Objevili se loupežníci. Jakub měl ale pro strach uděláno. Loupežníky přepral a zachránil stařenku i její skromnou úrodu a pár zlaťáků. Stařenka byla šťastná.
Jakubovi ale bylo stařenky tak líto, že se rozhodl obětovat sám sebe a věnovat stařence všechny své diamanty. Stařenka nemohla uvěřit vlastním očím. Než se vzpamatovala, byl už Jakub na cestě k bludičkám.
Smířený se svým osudem, ale šťastný, že stařenku zachránil. „Kde jsou naše dary?“ zeptala se Bohatýna rozzlobeně. Ve skutečnosti ale byla ráda, že Jakub úkol nesplnil a zůstane tak v močálech. Mladý pocestný jim pověděl celý příběh. Sestřičky bludičky se na sebe podívaly a bylo jim jasné, že tohoto pocestného nezískaly.
Valentýna se ujala slova. „Jakube, jsi nejen statečný muž, který se popral s loupežníky a získal diamanty, ale máš také dobré srdce. Vzdal ses vlastního štěstí, abys stařenku zachránil. Zasloužíš si svobodu.“
Jakub se šťastně rozloučil a močálům už se na věky vyhýbal.
