Byl jednou jeden malý domeček na kraji vesničky a v tom domečku žila maminka se svou dcerkou. Maminka byla za svou dcerku velmi šťastná, i když byla pořád nemocná a slabá. Už od narození ji trápila plicní nemoc a nikdo si s ní nevěděl rady.
Ani místní lékaři, ani bylinkáři a jediné, co ještě mamince poradili, bylo vycestovat do světa za dalšími lékaři, ale na to neměla rodina peníze. Maminka byla s dcerkou sama, její muž bohužel zemřel v občanské válce a v pekárně, kde pracovala, si jen stěží vydělala tolik, aby přežily z měsíce na měsíc.
Jedinou skutečnou radost jí dávala její malá dcerka Bětka, která se každý den těšila, až se maminka vrátí z práce a nebude doma sama. I dnes se maminka vrátila z práce a pohladila Bětku po jejích blonďatých vláscích. „Jak ses dnes měla?“ zeptala se a Bětka se usmála zpod peřiny. „O něco lépe. Dokonce mě nic nebolelo. Hrála jsem si s panem zajíčkem a vařila mu,“ řeklo šťastně děvčátko a objalo svého plyšového králíčka. „To jsi šikovná. Určitě se panu zajíčkovi s tebou moc líbí,“ usmála se maminka a pak Bětce četla pohádky.
Ráno se maminka s Bětkou rozloučila a vydala se do práce. Vypadalo to jako obyčejný den, dokud k ní nepřišel neznámý muž. Vesnice nebyla velká, ale tohohle muže tu ještě nikdy neviděla. Navíc vypadal zvláštně. Měl na sobě dlouhý hnědý kabát a přes velký klobouk mu téměř nebylo vidět do tváře. „Dobrý den, co si přejete?“ oslovila ho maminka a muž se rozhlédl po pekárně. „Cestuji tímto krajem a už mám opravdu velký hlad. Peníze však nemám, ale doufal jsem, že bych mohl dostat kousek chleba alespoň za tyto vzácné byliny, které jsem cestou našel,“ řekl a vytáhl zpod kabátu váček plný léčivých bylin. „Možná by se mi hodily. Moje dcerka je od narození nemocná a zatím jí nic nepomohlo,“ řekla maminka a zamyšleně si bylinky prohlížela.
„A co jí je?“ zeptal se muž, a tak mu maminka vyprávěla, jak dcera onemocněla a co všechno už zkoušely. „Nevím, zda jsou tyto byliny až tak zvláštní, ale cestou za lesem jsem potkal jednoho čaroděje. Pokud mi dáte čas, zajdu za ním a zeptám se, jestli by nedokázal pomoci. Vrátím se zítra,“ řekl pocestný a žena souhlasila. Na čaroděje sice nevěřila, ale dala by šanci čemukoli, pokud by to mohlo pomoci její dceři. Muži jako poděkování zabalila bochník chleba a doufala, že se další den vrátí s nějakou pomocí.
Druhý den už měla strach, když muž nepřicházel, ale nakonec do pekárny vstoupil. „Přeji krásné ráno. Byl jsem u čaroděje a ten opravdu něco měl,“ řekl a tentokrát vytáhl zpod kabátu harmoniku. „A co je tohle? Jak mi to má pomoct?“ zeptala se překvapeně maminka a čekala, co jí muž odpoví. „Je to kouzelná harmonika. Když na ni každé ráno zahrajete dcerce, bude každý den zdravá. Melodie z ní je léčivá. Na oplátku žádám opět jen kousek chleba,“ vysvětlil muž, a tak matka souhlasila. Tentokrát mu k chlebu přidala i čerstvý ořechovník a pár buchet. Celý den se nemohla dočkat, až přijde domů a harmoniku vyzkouší.
Hned po práci běžela domů a zahrála své dcerce na harmoniku. A stal se skutečný zázrak. Dcerka se už při prvních tónech začala zvedat z postele, až se nakonec postavila na nohy a začala pobíhat kolem maminky, jak krásná ta hudba byla. Dokonce ji vůbec netrápil kašel a od toho dne byla opravdu zdravá. Maminka doufala, že toho pocestného ještě někdy potká, aby mu mohla znovu poděkovat, ale už ho nikdy v životě neviděla.
