Po moři plula loď. U kormidla stál její kapitán, hrozivý pirát Karamelka. Nenechte se zmást jménem, byl opravdu hrozivý. Přes oko měl černou pásku, na hlavě klobouk s dlouhým ptačím pérem a na sobě odrbaný kabát. Na rameni mu po většinu času seděl mluvící papoušek Fifi.
„Támhle už vidím ostrov s pokladem,“ radoval se kapitán Karamelka.
„Kopat budeme. Zase dřina,“ stěžoval si papoušek Fifi.
Brzy přirazili k ostrovu. Přesně jak papoušek předpovídal, kapitán a jeho poskoci vzali rýče a podle staré mapy hledali, kde začnou kopat. Za nějakou dobu chození pirát Karamelka nakreslil do písku křížek. Tam kopali a kopali, dokud nenarazili na truhlu.
„Poklad! Byl tu! Budu bohatý,“ radoval se pirát Karamelka.
Jenže když truhlu otevřeli, Karamelka zbledl. Papoušek se rozchechtal.
„Bohatý kapitán našel botu,“ krákal Fifi.
Karamelka zrudl vzteky.
„Někdo nás musel předběhnout a udělal si z nás akorát legraci,“ horlil. „Ale já to tak nenechám. Mám ještě jednu mapu pokladu, kam se dozajista ještě nikdo nevypravil. A tentokrát budu první já.“
Piráti se vypravili za dalším pokladem. Našli ostrov, určili místo a začali kopat. Zase vykopali truhlu. A když ji otevřeli, zase v ní našli botu.
„No tady už přestává všechno! U všech krabů! Vždyť jsem tu byl první,“ nadával kapitán Karamelka.
„Máš dvě boty,“ připomněl mu papoušek.
„Vždyť je každá jiná. A obě jsou levé. Ani nosit to nemohu.“
A tak Karamelka doplul do pirátského městečka, kde chtěl z někoho vymámit mapu pokladu, u kterého skutečně ještě nikdo nebyl. Nemusel se ptát dlouho.
„Prodávám mapy pokladů,“ řekl jeden bohatý pán. „Jen se podívej, která by se ti líbila.“
Karamelka si prohlédl mapy. Hned dvě z nich poznal.
„Tady a tady jsem byl. Poklad jsem našel, ale v truhlách byly jen staré křápy.“
„To není možné, všechno jsou to mapy k truhlám plným zlata,“ divil se boháč.
„Kde jsi ty mapy vzal?“ ptal se pirát Karamelka.
„Koupil od jednoho piráta. Ty asi nevíš, kde se berou poklady, viď?“
„Někdo zakope zlato, označí si ho na papírek. A když papírek ztratí a někdo ho najde, najde i ten poklad,“ povídal Karamelka.
„No, to bychom měli pokladů dost málo. Přitom je o ně velký zájem. Víš co? Zkus sledovat piráta Polobotku, jistě tě k pokladu zavede,“ povídal boháč a dal se do smíchu.
Karamelka nechápal, co je na tom k smíchu. Přesto druhý den vyplul za lodí piráta Polobotky na moře. Po několika dnech ho loď zavedla k malému ostrovu. Tam loď zakotvila.
Karamelka zakotvil na druhé straně, aby si ho nikdo nevšiml.
„Ostrov není veliký, ale než ho přeběhnu, nebudu vědět, co zatím Polobotka dělá,“ přemýšlel Karamelka. „Fifi, leť na výzvědy a sleduj ho.“
„Už letím,“ zakrákal Fifi a zmizel mezi stromy.
Když byl Karamelka v půli cesty, papoušek se vrátil.
„Polobotka odplouvá,“ hlásil.
„Cože? Takhle rychle? A co tu dělal?“
„Kopal,“ povídal Fifi.
„On našel poklad?“ rozzlobil se Karamelka.
„Ne, nenašel. On ho vyrobil.“
„Doveď mě tam, Fifi.“
Papoušek zavedl Karamelku na místo, kde před malou chvílí pirát Polobotka zakopal poklad. A skutečně, zase tu byla v zemi truhla se starou botou.
„U tohohle pokladu jsem první a přesto v něm není žádné zlato,“ vztekal se Karamelka.
„Ne, Polobotka vyrábí poklady. Asi se tak dobře baví,“ povídal Fifi.
„No tohle! U všech mořských panen! Proč tam nedá něco užitečného, když už vyrábí poklady?“ rozzlobil se Karamelka.
Pirát přemýšlel. Pořád jen hledá poklady. Ale když by všechny našel a vybral, kde by sebral další? Ony by pak došly. Piráta Polobotku asi napadlo to samé, a tak se rozhodl nějaké poklady přidělat. Ale proč do nich dával boty?
„K čemu takové poklady potom jsou?“ rozčiloval se Karamelka nahlas.
„Pro radost z hledání. A pro radost, že jsi to našel,“ povídal Fifi.
„Na tom něco je,“ povídal Karamelka.
„Dávat je lepší než brát.“
„Co to zas krákáš za moudra?“
„Opačný poklad, taky poklad.“
Karamelka se zasmál. Ten jeho papoušek je ale filuta.
„Dobrá, Fifi, přidáme něco do pokladu. Uděláme obrácený poklad. Místo toho, abychom si něco vzali, něco do něj přidáme. A napíšeme k tomu papírek. Kdo najde tento poklad, musí něco dát.“
Přesně jak Karamelka řekl, tak udělal. Ale co cenného by mohl přidat do truhly on? Všechno nechal na lodi a ta kotví na pláži. Přece nebude v horku běhat sem a tam. Prohledal kapsy svého dlouhého kabátu.
„Nuže, přidám do truhly tuhle prázdnou lahev.“
„Je to poklad, ne odpadkový koš,“ upozornil ho papoušek.
„Nic lepšího s sebou nemám. A nebuď drzý, Fifi. U dalšího pokladu budu štědřejší, neboj.“
„U dalšího?“
„No jistě,“ usmál se Karamelka. „Hledání pokladů mě baví. Nemusí v nich být vždy zlato. I to překvapení je zábavné. A já jsem zvědavý, až za rok připlujeme, kolik toho v té truhle bude.“
A tak pirát Karamelka stále hledal poklady. Ale místo toho, aby z nich něco bral, vždycky do nich něco přidal. A když se za rok vrátil k ostrovu, kde zakopal botu s lahví, nestačil se divit, co všechno tam našel. Byla tam navíc ponožka, kompas, prsten, mušle, mince, šátek a mapa. Mapa s ostrovem, kde se nachází další opačný poklad.
Pirát Karamelka tak vymyslel báječnou hru na poklady, která se zalíbila většině pirátů a námořníků. A koneckonců si ji můžete zahrát v létě i vy, děti. Stačí jen někde ukrýt poklad, nakreslit mapu a předat ji dalšímu hledači. Schválně – kolik věcí tam přibude. 🙂
