Malý opravář

Bylo mrazivé lednové ráno a děti si ještě užívaly vánoční prázdniny. Matěj si zrovna hrál hry na počítači, když ho vyrušil tatínek:

„Co kdybys sis jen nehrál na závodní auto, ale pomohl mi dneska jedno skutečné auto opravit?“ zeptal se taťka.

Matěje ta slova okamžitě vytrhla z koukání do počítače. Vždycky toužil být velkým závodníkem a auta ho fascinovala. Kluk miloval závodní hry a v pokojíčku měl spoustu autíček a velké závodní dráhy.

„Jasně že ti pomůžu!“ řekl nadšeně, vypnul počítač a vydal se s taťkou do garáže.

Matěj popadl rukavice, které mu byly sice příliš velké, ale vůbec mu to nevadilo. Hrdě se postavil vedle otce a společně se pustili do opravy auta. Matěj si ale všiml, že tohle auto ještě nikdy předtím neviděl. Jejich vlastní auto bylo zaparkované venku.

„Čí je to auto, tati?“ zeptal se zvědavě.

„To je staré auto tvého dědečka. Už dávno nejezdí. Chci mu připravit narozeninové překvapení a jeho staré auto opravit,“ vysvětlil táta.

Pustili se do práce. Matěj podával tatínkovi nářadí a svítil mu baterkou, když to bylo potřeba. Po opravě podvozku se pustili do opravy motoru.