Co přinesl den

Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.

První začala povídat Adélka.

„Ráno vstávám z postýlky. Vyčistím si zuby a vezmu si šaty. Pak snídám. To je moje ráno. Jaké máš ráno ty, kocoure?“

„Já vstávám brzy, ještě za šera. Chodím si k snídani ulovit myšku. Tu potom snídám. To je moje ráno. A jaké je tvoje ráno, šneku?“

„Já ráno vystrčím hlavu z ulity. To je moje ráno.“

„A víc nic?“ ptala se Adélka.

„Plazím se k listu, abych se najedl. Celé dopoledne k němu pomalu lezu,“ povídal šnek. „To dělám dopoledne. Co děláte dopoledne vy?“

„Já si dopoledne hraju a pak mám dobrou svačinku,“ pochlubila se Adélka. „Někdy doma, někdy ve školce.“

„Já dopoledne pospávám,“ přiznal se kocour. „Když je sluníčko, moc hezky mě hřeje do kožíšku.“

„A v poledne je oběd,“ připomněla Adélka. „To mám vždycky něco dobrého. Nejradši mám bramborovou kaši. Co máš k obědu ty, kocoure?“

„Já chodím na oběd domů na kočičí granule. A co ty, šneku? Máš v poledne oběd jako my?“

„Ale jistě. V poledne jím ten list, ke kterému přilezu. A ten jím až do odpoledne,“ vyprávěl šnek pomalu.

„Tak to já odpoledne chodím ven, kde si hraju s vámi. Nebo chodíme s maminkou na procházky do lesa nebo k rybníku. A s sebou si nosím svačinku,“ vyprávěla Adélka.

„Odpoledne se taky chodím projít,“ povídal kocour. „Ale večer už jdu zase na jídlo domů, chvilku si pohraju, olížu se a hurá spinkat do pelíšku. Ale někdy v noci chodím koukat na hvězdičky a na měsíček.“

„Večer už musím taky domů,“ souhlasila Adélka. „Mám dobrou večeři, vykoupu se a obléknu do pyžamka. Maminka nebo tatínek mi přečte pohádku a po ní se mi krásně spinká celou noc. A co děláš ty, šneku?“

„No, když odpoledne dojím ten list, tak se plazím pod keř. Večer pod něj dolezu, zalezu do ulity a spím celou noc,“ povídá šnek. „Jak to děláte, že toho přes den stihnete tolik?“ diví se ještě šnek a pomalu se sune ke keři, aby to do večera stihnul. Je to prostě louda.

A co vy, děti? Jak vypadá váš den?